foto: Archiv redakce/MUDr. Gabriela Hauserová
Podobně jako pediatrů ubývá u nás praktiků - doktorů, kteří mají kmen dlouhodobých pacientů. Působí v místě, kam spádově míří pacienti především v jejich okruhu bydlící. Ten dávný pojem „obvoďák“ to také přesně vystihoval.
Podoba lékaře nebo lékařky by měla vytanout na mysli dřív než adresa. Recepty, neschopenky, kontroly, žádanky na odborná vyšetření, to vše už pozvolna nahrazuje online komunikace. Osobnost lékaře je ale nenahraditelná. Platí to stejně v centru Prahy jako kdekoli jinde. V dnešní rozvolněné době, kdy se ztrácí vědomí autorit a přesných diagnóz, je lékař v prvním kontaktu s pacientem ten nejdůležitější.
Proč a kdy jste se rozhodla pro medicínu? Je to povolání s vysokou odpovědností, s osobním rozhodováním, volbou, která ovlivní zdraví nebo život pacienta…
Já jsem takhle moc nepřemýšlela. Pro mě bylo tehdy důležité, že se tam neřeší nijak moc politika, že komunisti doktory moc nekádrují. I když tenkrát začali někteří medici stoupat vzhůru a možná i díky tomu, že minulost zapřeli, sedí dost vysoko. Ale to je spíš kauzální diagnóza, než nějaký můj osobní postoj. Prostě jsem se rozhodla pro medicínu.
Litovala jste někdy této volby?
Určitě ne.
Máte někoho jako vzor, lékaře, kterého si vážíte?
Nevím, jestli to někdo takhle má. Jako vzor můžu mít člověka, který mě něčím upoutá, a má vlastnosti, jednání nebo myšlení, ke kterým bych se chtěla přiblížit. Třeba by byl dobrým vzorem pro mě zajímavý zahradník, nebo soused, provozující na vlastní náklady psí útulek, ale lékař? Zatím ne.
Myslíte, že praktičtí lékaři mohou obnovit tradici rodinných lékařů, kdy se starali o celé generace?
Otázka je, zda by to mělo vůbec cenu. Rodiny už taky nežijí tak jako v té poněkud pohádkové minulosti, on je to trochu kýč. Rozvedete se, přestěhujete a kam jdete? K jinému lékaři. Praktik by měl být dostupný, opravdu praktický pro lidi v blízkém okolí, s dobrými kontakty na odborné lékaře. A neškodí nějaká přidaná hodnota.
Co radíte klientům jako prevenci proti COVID-19?
Mě udivuje, jak moc se neshodnou ani slovutné kapacity a ministři, co dělat a nedělat. Určitě bych nepodcenila běžné standardy, mytí rukou, roušky, dezinfekci a ohleduplné chování. O tomto viru zatím víme příliš málo, abychom vedli moudré nebo přesvědčivé debaty. Zkusit můžeme i byliny, jak čínské, tak středoevropské. Jsou to standardní podpůrné a doplňkové produkty, které určitě neuškodí.
Ordinaci máte v centru Prahy. Je rozdíl mezi třeba lékařem praktikem na malém městě a v srdci metropole?
Možná ve využití městské dopravy, nic nějak zásadního mě nenapadá. Lidé jsou všude plus minus stejní, pacienti i lékaři.
Zabýváte se také tradiční čínskou medicínou, pokud víme, studujete kurz akupunktury pro lékaře. Máte osobní zkušenosti s léčbou?
Končím teď postgraduální kurz IPVZ, který lékařům umožní aplikovat akupunkturu na pracovišti. Doktorů s akupunkturou je pár stovek, ale aspoň někde mohou pacienti najít trochu víc péče, doplnění standardní léčby a posílení jejich účinků. Akupunktura se snad už přestává démonizovat a politizovat, v euroatlantickém prostoru, od EU po USA, ji používá čím dál víc lékařů. Samozřejmě by ji měli aplikovat hlavně lékaři, nebo by o tom, že ji pacient zkouší, by měli vědět jejich praktici. Vidíte, i to je dobrá role praktika - mít přehled, kde a čím se lidé léčí. mezi námi, ono je to někdy dost nepřehledné, nebo dokonce dobrodružné.
Má mladá generace lékařů zájem o sdílené metody léčby, herbální terapii, léčebné masáže, baňkování a podobně?
Určitě ano. Umí najít zdroje, nové informace, sledovat kongresy, nabídku vzdělávání, najít si studie. Cokoli, co pacientovi pomůže a neuškodí, je dobré zvážit a odborně aplikovat.
Čím si vysvětlujete striktně odmítavý postoj ČLK k metodám, které nepovažuje za vědecké?
Na to by si měl asi každý „odmítač“ odpovědět sám. Protože o tom nic neví a je líný si něco víc nastudovat? Protože je zaslepený? Profesionál, ale demagog? Je to věc osobního postoje. Mě spíš zarazí, když si taková organizace dá do zápisu něco jako zákaz se o podobné metody vůbec zajímat, pokoušet se je využít, hledat cesty, jak sdílet to, co je ověřené jinde a přidat to ke svému umění. Jsou pracoviště, kde to lékaři opatrně zkouší, ale je smutné, že se tak, a opět jako za komunistů, děje takřka ilegálně.
Kdy může pomoci například akupunktura podpořit klasickou léčbu?
To by byl dlouhý seznam potíží, kterým může akupunktura zamezit, nebo je zmírnit. Běžně a obecně máme dobré výsledky u léčby migrény, alergií, pohybových problémů, dobré jsou výsledky při komplikovaném početí, kdy ženy otěhotní přirozenou cestou.
U nás není akreditované vysokoškolské vzdělání v oblasti sdílené medicíny, máte informace, jak jsou na tom kolegové v zahraničí?
U nás mohou lékaři absolvovat již ten zmíněný kurz, a zájem o něj stoupá. Významné univerzity jsou samozřejmě v Číně, ale taky v Japonsku nebo Koreji. Ale těžko může český lékař po atestacích odcestovat na několik let tak daleko a studovat. Tak zatím jsou dostupné jen soukromé kurzy, které nemají sice akreditaci, ale zájemce se přece jen něco naučí. Lékařů je ale absolvuje jen málo, zájemci jsou spíš laici, nadšenci nebo ti, kdo prostě na tyto metody „věří“ a chtějí je umět, třeba jen pro sebe nebo blízké.
Jaký je váš názor na to, když akupunkturu a další metody používají nelékaři, po absolvování neakreditovaných kurzů?
Určitě vše, co se týká zdraví a ingerence do lidského organizmu, by měli mít pod dohledem lékaři. Nejde o demokracii nebo podobné argumenty, jde o to, že taky asi lépe zahraje klavírista, který se od šesti let hraní věnuje, než člověk, který si našel na internetu prstoklad a akordy, po několik víkendů pilně klinkal na klávesy a pak chce třeba koncertovat a hrát Čajkovského B-moll koncert. Samozřejmě nelékař, pokud míníte například fyzioterapeuta, dostatečné vzdělání má a bránit by mu nikdo neměl. u nás je spíš problém v morálním přijetí těchto metod. Odbornost, diagnostika, metodologie jejího určování, veškeré ISO normy jsou ve světě dávno dané a respektované. Uznává to a publikuje i WHO.
MUDr. Gabriela Hauserová
praktická lékařka
Poliklinika Revoluční
Revoluční 19
Praha 1
www.prazskypraktik.cz
Autor: Jan Hovorka (text a foto)