foto: nemocnice-horovice.cz/MUDr. František Vlček
Struktura nemocniční péče v ČR nabízí rozdílné modely. Fakultní, respektive přímo řízené nemocnice jsou víceméně autonomními centry, krajské nemocnice pokrývají spádově největší část a služby nabízejí nemocnice nestátní, tedy soukromá zařízení. K těm nejzajímavějším patří AKESO Holding, a.s.
Pro klienty je k dispozici škála služeb, pokrývající velkou část diagnóz, včetně méně běžných. Rehabilitační nemocnice Beroun, Nemocnice Hořovice a onkologické centrum Multiscan Pardubice jsou nejznámější, postupně a v plánech majitel, Ing. Sotirios Zavalianis, připravuje další. Rozhovor nám poskytl ředitel pro procesy, kvalitu a efektivitu, MUDr. František Vlček, PhD, MHA.
Pandemie přinesla mimoděk mnoho témat, nečekaně aktuálních. Jak bylo vaše zařízení připraveno na covid-19? A je připraveno do budoucna?
Vzhledem k tomu, že systematicky řídíme rizika, a to i z pohledu vnějších a vnitřních katastrof, byli jsme procesně dobře připraveni, protože, shodou okolností, epidemii či příjem vysoce infekčního pacienta máme v žebříčku prioritizace rizik dlouhodobě vysoko. Také jsme se začali teoreticky připravovat poměrně brzy poté, co se objevily první zprávy o nové nákaze v Číně. Všechny signály totiž ukazovaly na to, že tentokrát, na rozdíl třeba od SARS či MERS, se nákazu nepodaří lokálně zvládnout. Hlavním varovným signálem byla schopnost viru šířit se již před výskytem klinických příznaků. Zatímco např. u chřipky či SARS stačilo identifikovat jedince s příznaky, u covid-19 jsme předpokládali, že už v době prvních zpráv může být rozšířen takřka do celého světa. Tato úvaha se ukázala jako správná
Na některé situace jsme se samozřejmě připravit nemohli, a to zejména na krizová opatření a povinnosti, které na nás uvalil stát a kraj v souvislosti s nouzovým stavem. Obecně ale můžeme konstatovat, že všechny kroky, které stát činil, my jsme implementovali týden či dva před jejich plošným zavedením.
Většina krajských a přímo řízených nemocnic improvizovala, ukázalo se, že v záloze nemají ochranné prostředky ani státní rezervy. Co byste doporučil pro to, aby se podobná situace neopakovala?
Nedostatek ochranných pomůcek se nás také významně dotknul. Měli jsme již v rámci krizové připravenosti dohody s mnoha dodavateli. To se však změnilo s omezením a centralizací obchodování. Najednou jsme byli odkázáni na dodávky státem a krajem, a to bylo velmi nekomfortní.
Netroufám si radit, co by měl do budoucna stát udělat jinak, lépe. Pokud ale budu hovořit z našeho pohledu, před Covid-19 tady fungovala bohatá síť prodejců a logistických firem, které byli jedním mimořádným opatřením de facto vyřazeny z akce. Místo aby jich stát v nouzovém režimu maximálně využil, začaly se nákupy a dodávky řešit centrálně. Myslím si, že je nedůstojné, aby v roce 2020 museli poskytovatelé jezdit na jedno místo v kraji a čekat ve frontě na to, co dostanou. Všechno ale bylo nové a já věřím, že právě to se v budoucnu nebude opakovat.
Zkusil byste pojmenovat hlavní rozdíly mezi státními a nestátními zařízeními?
Vzhledem k tomu, že jsme součástí systému veřejného zdravotního pojištění, tak rozdíly jsou minimální. Naše příjmy jsou v naprosté většině z veřejných peněz, tedy od zdravotních pojišťoven. Zatímco v některých zahraničních zemích, a v případě některých poskytovatelů i v ČR, je vše soukromé – vlastník, pacient, platba – tak v našem případě je jediným rozdílem onen vlastník.
Zůstávají tedy pouze dva velké rozdíly: 1. nejsme vázáni zákonem o veřejných zakázkách, takže jsme v nákupech rychlejší, flexibilnější a nemusíme dělat kompromisy mezi cenou a kvalitou; 2. Máme zamezen přístup k naprosté většině veřejných peněz, ať už jde o dotace či strukturální fondy. Na svůj rozvoj si tedy musíme umět sami vydělat.
Kvalita vybavení se může lišit podle odbornosti lékařů a zaměření nemocnice. Jak je to ale s kvalitou péče o pacienta? Jaké jsou vaše zásady?
Naše motto je zdraví člověka, lidskost, vstřícnost. Není to klišé, bereme ho velmi vážně, je v něm obsažena téměř celá naše filozofie. Chceme poskytovat odborně kvalitní, a přitom laskavou službu, to vše v kvalitním a důstojném prostředí. Dodám ještě, že pro všechny, tedy nejen pro ty, kteří si mohou dovolit připlatit, ale všem, kdo péči potřebují.
Nebudu Vás nudit jednotlivými procesy a agendami, kterými toho dosahujeme, je jich mnoho. Věci jako jsou externí certifikáty kvality, systematické měření a vyhodnocování, řízení rizik apod. jsou pouze špičkou ledovce. Snažíme se jít mnohem dále.
Dost často se v některých i věhlasných státních nemocnicích setkají pacienti s nevlídným chováním, dokonce urážkami a arogancí personálu, zejména senioři v LDN. Máte vy kodex nebo zásady, jak jednat s pacienty?
Samozřejmě. Chování k pacientům je naše hlavní hodnota, viz naše motto. A to nejen na úrovni jednotlivých lékařů či sester, ale i z pohledu organizace jako celku. Například to, jak se u nás lze objednat, jaké informace pacient dostane ještě před vstupem do nemocnice, jak se pacienti a návštěvy zorientují v našich budovách a podobně, tedy jak vstřícná a přátelská je pro pacienta celá organizace. Jak důležité to je, mohu ilustrovat na příkladu. Sám majitel často osobně řeší excesy, kdy se někdo někam nedovolá nebo se setká s nevlídným jednáním. Byť to může působit jako mikromanagement, ilustruje to důležitost a pozornost, které se tato dimenze kvality u nás těší.
Stalo se vám někdy, že váš lékař špatně stanovil diagnózu, nebo došlo k jinému nedopatření, a pacient si stěžoval?
Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ten, kdo tvrdí, že se u nich tyto věci nedějí, není dobře informován, nebo prostě lže. Nežádoucí události se dějí, občas se také nepodaří mezilidský kontakt, což vede k frustraci obou stran. Zdravotní péče je logicky spojena s komplikacemi či nežádoucími událostmi. My máme zavedené všechny procesy a opatření, které vedou k jejich minimalizaci. Navíc systematicky analyzujeme všechny nežádoucí události a přijímáme nápravná opatření k tomu, aby se do budoucna neopakovaly. Zvláště u nežádoucích událostí není z pohledu řízení rizik tak důležitý jejich samotný výskyt či frekvence, podstatné je se o nich dovědět, poctivě je analyzovat a výstupy využít k nápravě do budoucna. Na nulu se nedostal ještě nikdo na světě, ale důležitá je ona cesta. K tomu můžu odpovědně říct, že jdeme správným směrem.
Existuje u vás institut ombudsmana, nebo jaký je proces, když klient chce třeba vysvětlení?
Přímo funkci ombudsmana nemáme, ale tuto agendu u nás mají na starosti lokální oddělení kvality. Problematiku ochranu osobních údajů zase naše pověřenkyně.
Proces je jednoduchý. Dotaz, stížnost či pochvalu u nás lze podat písemně i ústně, a to kdykoliv i mimo pracovní dobu. Každý podnět se následně zpracuje standardním způsobem. Malinko jiní jsme možná v tom, že pokud se na nás někdo obrátí osobně, snažíme se problém pokud možno řešit okamžitě, na místě. Ukazuje se, že rychlé a vstřícné jednání naši pacienti oceňují více než nějaké dopisování si s ředitelem nemocnice.
Nejen následkem karantény se u nás projevuje nárůst počtu pacientů s psychickými problémy. Mohou najít pomoc i u vás?
V našich nemocnicích pracují psychologové a v Hořovicích máme k navíc dispozici kaplana. Všichni hlásí zvýšenou „poptávku“ po psychologické podpoře, a to jak ze strany pacientů, tak personálu. Je to logické, zvýšená psychologická zátěž je významným průvodním jevem podobných krizových situací.
Pokud jde o psychiatrickou odbornost, momentálně ji sami neprovozujeme, pouze v Hořovicích působí externí ambulantní specialista. Chceme to však změnit. Jak jistě víte, v areálu berounské nemocnice budujeme velké, moderní psychiatrické centrum.
Stát investuje poměrně velké prostředky do center psychiatrické péče. Znamená to, že klasické velkokapacitní léčebny s celoživotně internovanými pacienty budou zanikat a pozornost se přesune k osobnějšímu kontaktu. Máte vy představu o ideální modelu této péče?
Osobně jsem dalek toho, mluvit do koncepce psychiatrické péče na národní úrovni. Myslím, že koncepce je v dobrých rukou předních odborníků na tuto problematiku. Jako poskytovatelé jsme dobře informovaní o principech a průběhu reformy psychiatrické péče v ČR a zařízení vznikající momentálně v Berouně je samozřejmě koncipováno tak, aby této vizi odpovídalo, nebo ji spíše ještě převyšovalo například v kvalitě prostředí a spektru dostupných služeb.
Podle mě je lichá představa, že zcela zmizí psychiatrická lůžka. Ta budou např. v akutní psychiatrii potřeba nadále a ani ta následná, dlouhodobá není úplně reálné zcela zrušit. Problém, který současná reforma řeší, je spíše v tom, že chybí etablovaný mechanismus návratu lidí s psychiatrickou diagnózou zpět do komunity, a to zejména ona často diskutovaná sociální podpora, dlouhodobé sledování v ambulantním režimu a podobně. Jakmile pro toto vznikne struktura a příslušné mechanizmy, samozřejmě motivované úhradovým mechanismem, jistě dojde také k redukci potřeby psychiatrických lůžek.
Zařízení, které budujeme v Berouně počítá s tím, že v daném regionu západní části středních Čech je nedostatek i lůžkové péče a naší ambicí je poskytovat tuto službu v plném spektru.
Spektrum, ve kterém působí vaše zařízení, je pestré a nabízíte pomoc napříč diagnózami. Co považujete za obor budoucnosti?
Podle mě takto otázka nestojí. Jednou z našich zásad je poskytovat péči v co nejširším rozsahu, umět odbavit pacienta komplexně včetně např. navazující péče. Jako příklad uvedu ortopedickou endoprotetiku. Pacient k nám přichází s bolestí v kyčli a my se postaráme o operaci, akutní i následnou rehabilitaci a dlouhodobé ambulantní sledování. Takže si nemusí složitě domlouvat například následnou péči u někoho jiného. To je náš cíl ve všem, co děláme. Umět se kompletně postarat o určitý typ onemocnění. A naopak tam, kde toto neumíme či k tomu nemáme zázemí, přenechat péči jiným.
Pokud mám tedy odpovědět na dotaz, budoucnost není v jednom oboru. Budoucnost je v organizaci a koordinaci péče o člověka a jeho zdravotní potřeby. Medicína se stále více atomizuje a právě problematika organizace, koordinace, stanovení odpovědnosti za celý proces, nikoli jeho jednotlivé kroky, a na to navazující systém úhrad, je výzva budoucnosti.
Chronická onemocnění dnes indukují 70 – 80 % přímých i nepřímých nákladů spojených s nemocností. Většina z nich dnes představuje multioborový problém. Právě dobře řešená organizace (a úhrada) péče o ně může zásadně ovlivnit nemocnost, kvalitu života a náklady s nimi spojené.
Vnímáte rostoucí zájem o telemedicínu, různé komunikační nástroje a aplikace mezi pacientem a lékařem?
Rostoucí zájem vnímáme. I my jsme byli v době nouzového stavu nuceni část péče přesunout do „telerežimu“, byť většinou tou nejdostupnější formou, tedy skrze telefonické konzultace, online poradny a podobně. Vnímáme ale také velké forenzní, metodické a úhradové vakuum, které v této oblasti panuje. Podnikáme v tomto směru nějaké úvodní kroky, abychom byli připraveni, ale upřímně řečeno, děláme to s vědomím mnoha neznámých v regulatorní oblasti.
Já osobně očekávám, že rostoucí poptávka vygeneruje obrovský tlak na naše legislativce, na zdravotní pojišťovny a zejména na odborné společnosti, na které padne úkol definovat péči, kterou lze poskytovat touto formou bez negativního dopadu na efekt a bezpečí.
Využíváte nebo máte zájem využít některé metody sdílené či celosvatově aplikované péče integrativní, jako například akupunkturu, komplexně tradiční čínskou medicínu, tibetskou či japonskou medicínu, jógu, třeba pro rehabilitační nebo neurologická pracoviště?
Nikoliv. V tomto ohledu jsme konzervativním, konvenčním poskytovatelem. Věnujeme se medicíně, která je založená na vědeckých důkazech a má oporu v regulatorních a úhradových mechanizmech České republiky.
Autor: Jan Hovorka
Foto: www.nemocnice-horovice.cz