foto: Archiv A. M./Mgr. Alžběta Motlová
Zdánlivě nekonečná touha po dítěti, ale i souznění s vlastním tělem, trápení z neznalosti nebo nových projevů těla i mysli může hodně mladých matek potrápit. Před i po příchodu dítěte se ženě vždycky mění svět, ve kterém žila, existovala celou bytostí.
Aby ta změna přinesla ještě větší pocity štěstí, je dobré najít průvodce. Ač se může žena v jistém smyslu „spoléhat“ na přirozený nebo instinktivní vývoj, mohou se vyskytnout překážky. Vnější i vnitřní. Jak pomáhat, vysvětlit nebo napovědět? Jak najít cestu k sobě samé? Pomoci umí fyzioterapeutka Mgr. Alžběta Motlová.
Váš projekt Ženská péče je zaměřen na celostní a empatický přístup ke klientkám v situaci, související s porodem, otěhotněním, poporodní péči. Vycházíte z toho, že v běžném zdravotnickém modelu je o ně nedostatečně postaráno?
Ženská péče je takové mé miminko, které mě neustále mnohému učí, a prostřednictvím kterého mohu já sama předávat znalosti/zkušenosti a péči ženám dál. Přestože mě zpravidla vyhledávají ženy, které se chtějí stát maminkami nebo už jimi jsou, Ženská péče má vlastně velmi široký záběr. Někdy za mnou přichází ženy, které objevují své tělo, zjišťují, že ho moc necítí a nejsou s ním v kontaktu. To se odráží v jejich životní energii, radosti, sexualitě. Jindy přichází ženy, které potřebují prostor pro sebe samé, spočinutí, odpočinek, jemnost. Práce s tělem (tzv. Bodywork) je skvělý seberozvojový (a zpravidla příjemný) nástroj, kterým nemusíme řešit jen bolesti či obtíže.
Nedovolila bych si říct, že kvalita zdravotnické péče je nedostatečná. Mně osobně v ní ale chybí jisté kvality, které jsou důležité pro mě – například klid, důvěra, souvislosti, dostatek času, příjemné a hezké prostředí, být s klientkou parťák a mít prostor se o ni doopravdy zajímat. Tohle jsem v klasickém systému nepotkala. Neříkám, že to tak někde není, ale já to štěstí zatím neměla – ani jako terapeut, ani jako pacient. Vím, že abych svou práci mohla dělat kvalitně, potřebuji pro ni mít vhodné podmínky.
Co u vás najdou, na rozdíl od standardních zařízení?
To už jsme trochu nakousli v předchozí otázce. Mohou u mě najít klid, pochopení, prožitek, opravdový zájem a jakousi posvátnost k tělu a osobnímu příběhu.
Máte řadu spíše neobvyklých specializací. Jak je objevujete, studujete, zkoumáte?
To je taková bohatá cesta, za kterou jsem velmi vděčná. Objevuji skrze sebe, intuici, svou sebezkušenost a své tělo, které je mi velkým učitelem. To mě ostatně dovedlo i k fyzioterapii samotné. Od ní to byl krok k psychosomatice, ženství, lidským příběhům. Když člověk mluví s lidmi, potřebuje nástroje, jak s nimi komunikovat kvalitně, na což málokterá škola vzdělávacího systému nás terapeuty připraví. Jak se správně ptát? Co dělat, když přichází klient v krizi? Jak se starat o sebe a svou energii, abych nevyhořela a lidi neodbývala? Může být terapie i příjemná? Co všechno souvisí s ženským zdravím? Proč jedna bylina kamarádce funguje a mně ne? Jak s tím vším souvisí kvalita mého partnerského nebo intimního vztahu? Mohli bychom tu být docela dlouho. V praxi to funguje tak, že kdykoliv se něco nového naučím, zjišťuji, kolik toho ještě neumím.
Mým velkým hnacím motorem v dalším vzdělávání je pokora. Snažím se být velmi pokorná ve svých kompetencích, což vede k jejich neustálému navyšování v různých směrech. Na druhou stranu, studium a zkoumání dělám hlavně kvůli mně samotné. Učení se novým věcem a/nebo jejich objevování mě naplňuje a nabíjí. Vždycky jsem žertovala, že jsem celoživotním studentem. Dnes už tohle nastavení nevnímám jako žert, ale jako životní filosofii, která mě moc baví.
S čím k vám ženy chodí nejčastěji?
Nejčastěji jsou to klientky, které se snaží o miminko. Přichází i čím dál tím více žen, které chtějí zkoumat vnímání svého těla, více (se) v něm cítit, mít ho ráda. Z toho mám ohromnou radost, protože si myslím, že umění bytí v těle a cítit se v tom momentu dobře, je velkým přínosem pro každého, zejména ženu. Někdy to může znít velmi „ezo“, ale vnímání a cítění vlastního těla má velký přesah do různých rovin našeho života a mimo jiné nás kotví v přítomnosti.
Jste studiem fyzioterapeutka. Kde jste sbírala první zkušenosti?
Kde se dalo. Jak jsem zmínila, objevování je moje životní vášeň. Snažím se k novým věcem přistupovat s otevřenou hlavou, byť mi třeba nejsou úplně vlastní. Prošla jsem praxí ve velkých nemocnicích, ve sportovním prostředí, v dětské fyzioterapii a hippoterapii, soukromé i státní sféře, v psychosomatických centrech i na IVF klinice. Je to vlastně slušný výčet, ale řadím do něj i školní praxe, které jsem si vždy poskládala tak, aby pro mě byly zajímavé. Vždycky jsem si něco odnesla – profesně i lidsky. Někdy to byl velmi jasný pocit, že „takhle teda víckrát ne“. I to je skvělá zkušenost!
Pandemie silně změnila prostředí i ve vašem oboru. Jak reagujete na omezení, co u vás klienti najdou, co jim předáte?
To je zajímavá otázka, nad kterou stále přemýšlím. Se začátkem pandemie jsem přemýšlela, jak péči o své klientky alespoň částečně přenést do online sféry. Jistě je to možné formou online konzultací, které někdy klientkám nabízím, pokud jsou naše setkání více o sdílení, meditaci, konzultaci. V procesu tvorby je také online kurz, ale v tuto chvíli jsou mou prioritou živá setkání. Obzvlášť v této době, kdy se lidé potkávají málo a kontakt jim chybí, je toto i přesahem terapie – možnost setkat se, svěřit se, změnit prostředí home office. Téma, které tato doba akcentuje, je téma našich osobních zdrojů, psychické pohody a blízkosti. To už sice může znít jako klišé, ale v kontextu ženského a hormonálního zdraví, je to něco naprosto stěžejního.
Jste v kontaktu s klientkami i poté, kdy jejich problémy společně vyřešíte, vracejí se k vám?
Ano, s některými ano, z toho mám vždy velkou radost. Vždy záleží, co s klientkou řešíme. Moc fajn je třeba spolupráce s maminkami, které za mnou přichází v těhotenství a já za nimi poté chodím po porodu. Někdy zase ženy, které přichází s touhou po miminku, chodí pro „péči“ i po otěhotnění, protože vlastně zjistí, že jim to dělá dobře celkově. Když se z nějakého „problému“ stane cesta k sobě, která „v cíli“ nevyšumí, je to vždycky moc prima. Zároveň cítím potřebu zmínit, že ne vždycky se ženami všechno vyřešíme. Přestože na zázraky věřím, zařídit je neumím.
Fyzioterapie zahrnuje i masáže, vybíráte si vhodné modely nebo kombinace metod, doplňujete třeba bylinami, jógou…?
Fyzioterapie je komplexní záležitostí, která ale může být orientovaná různými směry a na rozdíl od běžné medicíny ji vnímám jako ohromně subjektivní. Osobně do své praxe vybírám principy a techniky, které mi fungují, je mi v nich dobře a mám s nimi zkušenost. Tím, že moje osobní vnímání světa je postaveno na prožitku, i moje praxe je orientovaná tímto směrem. Někdy využívám jógová cvičení, někdy aromaterapii, někdy prvky více celostního „bodywork“. Z těch běžnějších technik používám moc ráda senzomotoriku, Fyzioterapii funkce, DNS dle profesora Koláře, viscerální manipulace, práci s pánevním dnem... Bylinky jsou mi blízké, ale jsem opatrná. Často ženy odkazuji třeba na ženskou bylinnou napářku a stejně často se jim snažím vysvětlit, že bylinné preparáty nasazené od oka (protože na FB diskuzi psali, že to funguje) mohou přinést více trápení než užitku.
Jaký byl váš „nejzajímavější“ případ, vybavíte si?
Ráda bych vytáhla nějaké eso z rukávu, ale k příběhům přistupuji tak, že právě tenhle je ten nejzajímavější.
Máte vzor, učitele, mentora, ke kterému se i třeba v duchu obracíte?
Žádný jeden konkrétní vzor mě nenapadá. Pro mě je důležité být svá. Nerada chodím v cizích botách. Málokdy nám sedí, a navíc křiví naše nohy, víte? Nejčastěji se tedy obracím buď dovnitř k sobě nebo k něčemu vyššímu někde nad námi. Samozřejmě mě napadají i konkrétní osoby, které mě inspirovaly nebo stále inspirují, nicméně se jedná spíše o jejich kvality a vlastnosti než o kompletní balíček idola.
Velmi mě inspiruje lidská autenticita, pokora, vřelost a cosi, čemu říkám mimozemšťanismus. To je schopnost dívat se na svět kolem sebe tak, jako kdybychom ho právě teď viděli úplně poprvé.
Autor: JAN HOVORKA
Foto: Archiv A. M.
Zaujala vás Alžběta? Máte dojem, že by vám mohla pomoci? Objednat se můžete ihned:
CENTRUM SDÍLENÉ PÉČE
773 238 008
recepce@tcm21.cz
Revoluční 19
110 00 Praha 1