foto: medicinaulici.cz/kevin v. ton/Karolína Jelínková v akci
Nemají publikum ani mimořádné honoráře, jen se rozhodli pomáhat. Tu a tam se někdo kolemjdoucí zastaví a sleduje jejich práci. Po pacientech asi nežádají dokumentaci a kartičku pojišťovny – ti často nemají ani občanku. Medici, kteří na ulici ošetřují lidi bez domova. Každý z nich má svůj příběh a motivaci. Nám odpovídala Karolína Jelínková, studentka 4. ročníku Všeobecného lékařství 3. lékařské fakulty Karlovy univerzity:
Lidé se zpravidla nezajímají o ty, kteří žijí na ulici. Co bylo impulzem, abyste se začali zajímat o jejich zdravotní stav? Přímý zážitek, morální apel, soucit?
Nemůžu zde mluvit za všechny členy. Co si ale myslím, že nás v našich pohnutkách nějakým způsobem spojuje, je vůle a chuť využít nabytých vědomostí a zkušeností ve prospěch druhých. Lidé bez domova jsou součástí naší sociální bubliny, té zdravotnické nevyjímaje. Byli tu, jsou tu a budou a my jsme se rozhodli poukázat na fakt, že zdravotní péči potřebují jako každý jiný občan, kolikrát spíš i mnohem akutněji a naléhavěji.
Berete to jako přípravu na povolání, jakousi zkoušku ohněm, že si projdete tvrdou praxí, a pak už bude všechno příjemnější?
Kéž by někdo mohl zaručit, že budoucnost bude už jen příjemnější 😊! Nemyslím si, že dobrovolnictví u osob bez domova je zkouška ohněm, možná si to někteří představují i mnohem barvitěji, než jaká je skutečnost. Každopádně každá praktická zkušenost během studia je cennou přípravou na povolání. Práce s klienty bez domova je oproti „klasickým pacientům“ v některých ohledech dokonce snazší, v některých zase složitější. Určitě nás tato praxe učí s lidmi komunikovat, učí nás vidět zdravotní stav v širších souvislostech, v podstatě holistně. Až nastoupíme v budoucnu do nemocnice a setkáme se tam s pacienty bez domova, budeme také lépe umět jejich situaci řešit, budeme vědět na jaké specializované služby se obrátit.
Jak na vás reagují kolemjdoucí, když zasahujete u klienta?
Velkou část ošetřování poskytujeme „pod střechou“, v denních centrech, v noclehárnách a jejich v provizorních „ošetřovnách“. V rámci našich terénních služeb obvykle žádné reakce od kolemjdoucích nedostáváme. Snažíme se také volit místa s menší frekvencí lidí, nějaká zákoutí, abychom pro klienty zachovali maximum soukromí. Když už se ale někdo z kolemjdoucích zastaví, zpravidla se přichází přesvědčit, „jestli jsme to my, ti Medici na ulici, o kterých někde četl“ a chce nám vyjádřit podporu.
Máte, byť podvědomě, nějaký vzor tohoto jednání, Alberta Schweitzera třeba…?
To je hezká otázka. Pro mě konkrétně je Albert Schweitzer velkým osobním vzorem renesančního a humanistického člověkem. Jestli mají nějaký svůj vzor i ostatní, o tom popravdě nevím, ale možná bychom se o tom mohli pobavit! Na poli zdravotní péče o lidi bez domova je pro nás zásadní a inspirující postavou Dr. Jim Withers a hnutí Street Medicine (pouliční medicína), které se utvořilo kolem jeho aktivit v Pittsburghu a dnes je to celosvětové hnutí. Také bych ale chtěla zmínit, že především aktuálně v době koronavirové krize nás velmi motivují a povzbuzují ohlasy veřejnosti. Denně nám lidé píší povzbuzující slova, chtějí nás podpořit finančně, nabízejí spolupráci. Stejně tak nás podporuje vedení lékařských fakult a řada lékařů.
Mezi vaše partnery patří Armáda spásy, jak váš vztah vznikl?
My dlouhodobě spolupracujeme s celou řadou sociálně-zdravotních charitativních organizací v Praze, kam patří právě Armáda spásy, Naděje, Charita, Sant‘ Egidio a další. Sociální pracovníci jsou ti, kteří mají situaci mezi lidmi bez domova nejlépe zmapovanou a my často stavíme na jejich (nedoceňované!) práci, oni pro nás vytipovávají klienty nebo s nimi chodíme do terénu. Členkou Armády spásy je navíc lékařka ordinace pro chudé v Ostravě MUDr. Andrea Pekárková, bývalá studentka 3. lékařské fakulty UK, která s myšlenkou zapojit do péče o rány u lidí bez domova právě mediky sama přišla. My jsme v podstatě její myšlenku adoptovali a rozvinuli do dlouhodobě fungující stabilní studentské organizace.
Kromě zdravotní péče, zapojujete se i do nějakého modelu následné péče sociální?
Naší primární činností je poskytování asistence v péči o rány a ošetřování. Jako studenti medicíny se zaměřujeme spíše na oblast zdravotnickou než sociální, veškerou sociální agendu přenecháváme kolegům z výše zmíněných organizací. Se sociálními pracovníky jsme ale ve velice těsném kontaktu. V současné pandemické době asi více než obvykle, protože naším společným cílem je nyní ubytovat maximum klientů z ulice v nově vzniklých humanitárních ubytovacích zařízeních. Chtěla bych, aby tu zaznělo, že sociální pracovníci nejsou v první linii o nic méně než zdravotníci, často se na ně v rámci pomáhajících profesí zapomíná.
Máte mezi kolegy psychology, studenty jednooborové, nebo studenty sociální práce?
My jako Medici na ulici sdružujeme v tuto chvíli pouze studenty lékařských fakult oboru Všeobecné lékařství nebo Všeobecná sestra. Třeba se ale do budoucna rozrosteme i o studenty spřízněných oborů. Co se týká kolegů sociálních pracovníků, řekla bych, že většina z nich jsou absolventi sociální práce.
Jak vypadá váš „všední den“?
Náš „všední den“ před coronavirovou epidemií byl především studentský. Medici na ulici během běžného akademického roku fungují tak, že existuje pravidelný rozpis služeb, míst a časů, kdy a kde jsme až šestkrát do týdne pro lidi bez domova k zastižení. Lidé bez domova už jsou navyklí na daná místa docházet. S coronavirovou epidemií se náš provoz velmi proměnil. V tuto chvíli máme i celodenní směny, kdy objíždíme humanitární ubytovací kapacity – kempy, hostely a hotely. Některé dny jsme také v terénu ve Vrchlického sadech. Naši kolegové v Brně se pak vedle ošetřování věnují také testování na Covid-19.
Kde všude vás mohou lidé vyhledat?
V běžném provozu spolupracujeme s denním centrem Armády spásy v Tusarově ulici, s nouzovými noclehárnami v Michli, hnutím Sant’Egidio, které působí na Vltavské a se sociálními kurátory na Praze 1 v ulici Karolíny Světlé. Od letošního akademického roku jsme ale také v Brně, kam chodí naši kolegové ošetřovat na Římské náměstí.
Jak vás může veřejnost podpořit?
Pro veřejnost jsme k zastižení především na naší facebookové stránce Medici na ulici, kde pravidelně informujeme o našich aktivitách a kam nám mohou lidé zaslat i zprávu. V nejbližších měsících budeme oficiálně zapsaným spolkem a budeme mít transparentní účet. V tuto chvíli nám mohou lidé poskytnout věcné dary nebo například proplatit objednávku zdravotnického materiálu z e-shopu.
BOX info:
Medici na ulici sdružují budoucí zdravotníky se zájmem o problematiku bezdomovectví a zdravotní péče o lidi v nouzi. Jádro projektu tvoří několik desítek studentů a studentek oboru Všeobecné lékařství či Všeobecná sestra z Univerzity Karlovy v Praze a Masarykovy univerzity v Brně. Medici na ulici se ve spolupráci s etablovanými charitativními organizacemi (Naděje, Armáda spásy, Sant’Egidio a další), hlavním městem Praha a statutárním městem Brno již čtvrtým rokem zapojují do poskytování zdravotní péče lidem bez domova. Během akademického roku se podílejí na provozu kamenných a mobilních ošetřoven a terénních programů pět dní v týdnu, v zimních měsících navíc organizují pravidelnou zdravotní pomoc v nouzových noclehárnách. Za uplynulý rok tak lidem bez domova poskytli několik tisíc unikátních ošetření. Studentská iniciativa Medici na ulici je součástí dnes již celosvětového hnutí Street Medicine (pouliční medicína), které vzniklo v devadesátých letech v USA.
Autor: Jan Hovorka
Foto: kevin v. ton
www.medicinaulici.cz