Lucie Křížková: „Jako televizní moderátorka mám štěstí na pořady!“

Lucie Křížková:     „Jako televizní moderátorka mám štěstí na pořady!“
foto: Ivan Štefko
26 / 03 / 2020

Světové soutěže krásy jsou pro některé dívky nesplněným snem. Pro Lucii Křížkovou už jen vzpomínkou, která se ani moc nevybaví. Stejně „letmý start“ prožila v politice, a stejně tak na tuto etapu moc nevzpomíná. Ztracená léta to rozhodně nebyla - už pár let je moderátorkou televizního pořadu SAMA DOMA. Pro tuto profesi se přednosti a zkušenosti, které si ověřila v mládí, jistě hodí. Aktuálně přijala i nabídku do programu ČT3, který Česká televize spouští pro seniory.

Možná jste už mohla být ministryní, předsedkyní vlády nebo nějaké strany, a zatím vám cestu do světa vytyčilo, obrazně řečeno, molo. Možná spíš jeviště. Nemrzí vás to někdy? I politika je tak trochu drama,  jevištní kus...

Vůbec mě to nemrzí. Do zákulisí velké politiky jsem nahlédla při mé více než dvouleté praxi asistentky poslance, následně i ministra v Poslanecké sněmovně. Tohle prostředí není pro mě. Tedy prozatím. Teď se cítím nejlépe před televizními kamerami v roli moderátorky. Tohle povolání mi přináší dostatečný adrenalin a naštěstí i dostatek volného času pro mojí vůbec nejmilejší roli - pro roli maminky. 

Co jste si přivezla za světových soutěží - přátelství, nezapomenutelný zážitek, motivaci jít dál a výš…?

Byla jsem na Miss World v Číně, na Miss Universe v Ekvádoru a na World Beauty Championship v Miami. Zpětně jsem nejvíc vděčná za možnost vycestovat do těchto zemí a alespoň povrchně je poznat. Přátelství byla krátkodobá, o motivaci jít dál nemohla být řeč. Jde o fyzickou krásu i o politiku. I kdybych se přetrhla, byla sebemilejší, nejvíc se usmívala, nestačilo by to. Uspěla jsem pouze v Miami, kde se hodnotila nejen krása, ale i fyzické výkony (byla to napůl sportovní soutěž). Byla to ale malá soutěž, která nemá velký věhlas, takže se s tímto úspěchem nikde moc nechlubím. Já se popravdě už moc nechlubím ani titulem Miss. Jsem za vítězství v národní soutěži krásy vděčná, soutěž mi do života přinesla spoustu krásných věcí, titul je ale jistým stigmatem. Jakmile mě někdo někde představuje a jako první zmíní, že jsem královnou krásy, mám chuť se otočit a utéct. Vážně. Je vysilující lidem neustále dokazovat, že jste inteligentní a nezajímáte se jen o kabelky a světový mír. 

Prožila jste dost let ve "stálici" České televize, pořadu Sama doma. Myslíte si, že v dnešní době rozvoje online komunikace, IG, FB, TW je tento formát konkurenčně ohrožen :)? Ostatně otázku lze rozšířit i na  celou klasickou televizi... 

Doufám, že ne. Dosavadní trend ve sledovanosti napovídá, že o  kontaktní pořady je stále zájem. Záleží, co divákům nabízíte. Sama doma je nejen pro ženy na mateřské dovolené, ale máme širokou diváckou základnu i mezi seniory a dokonce i mezi muži v produktivním věku, kteří mají televizi puštěnou jako kulisu při práci. Je těžké předpovídat, co bude za deset, dvacet let, ale kvalitní zpravodajství, lifestylové magazíny, zajímavé dokumenty… Věřím, že si i nadále udrží své diváky. Novým komunikačním kanálům ale moc fandím. Sama jsem nadšeným uživatelem instagramu 

Vaše sportovní kariéra vás vybavila pro celý život - neplánujete třeba seriál lekcí zdravého pohybu na YT, rozhovory se sportovci, režírovat? Pokračovat prostě ve vaší videotvorbě.

Je spousta věcí, které bych mohla díky technologickému vývoji dělat, čím se navíc živit, víc tvořit, ale víte… Jsem teď hlavně máma dvou malých dětí a ten čas s nimi mi nic nevynahradí. Zkoušela jsem natáčet videa s tipy na cvičení, ale nejde dělat věci jen na půl a já sama na to všechno nestačila, neměla kolem sebe ty správné lidi a nebylo to ono. Dny také nejsou nafukovací, už to nebylo v mých silách. Jsem ráda za moderování, které moji rodinu uživí a ambice v jiných odvětvích jsem zatím potlačila. Až budou děti větší a nebudou mě tolik potřebovat, třeba něco nového vymyslím.

Hodilo se někdy vám osobně, že máte vystudovaná práva?

Mé znalosti z oblasti práva jsou jen teoretické, navíc s odstupem času (devíti let) už velmi chabé. Poslední státnice jsem skládala těhotná, na studium tedy nenavázala potřebná koncipientská praxe a po rodičovské dovolené se do této praxe naskakuje dost složitě. Z hlediska časové náročnosti to pro mě bylo nemyslitelné. Dnes už mě tato profese neláká. Některé znalosti se mi hodí třeba při projednávání smluv, rozhodně si ale netroufám nikomu v ničem radit. Když se na mě přátelé obrátí s prosbou o vyřešení nějaké právní situace, rovnou přiznávám, že to neumím.

Máte dvě děti. Jaké jsou vaše vzpomínky na lékaře, sestry, porodnici?

Obě děti jsem rodila ve FN v Plzni na Lochotíně, kde jsou prostorné porodní sály. Oba porody byly naštěstí bez komplikací, pohodové byly i další dny v porodnici, ráda na to vzpomínám. Vždy jsem měla štěstí na milé porodní asistentky. Porodníka si pamatuji jen při porodu syna, při porodu dcery vše zvládla sama asistentka, porodník se jí jen mihnul za zády. Tedy alespoň tak si to pamatuji :). Člověk se soustředí jen na miminko a s odstupem času vše ostatní splývá. Zpětně jsem ale opravdu ráda, že u obou porodů byly empatické sestry, které nešetřily úsměvy. 

Byla jste někdy, třeba i jako dítě, delší dobu v nemocnici? Co byste si přála tam mít?

V nemocnici jsem párkrát byla a většinou jako raritní pacient. Od třinácti let jsem mívala žlučníkové záchvaty a v patnácti mi žlučník vyoperovali (v Příbramské nemocnici jsem byla prý nejmladší pacientkou s tímto problémem). Podruhé jsem byla v nemocnici v sedmnácti letech s těžkou laryngitidou (to jsem prý zas byla na dětském oddělení s tímto problémem nejstarší). Kdybych byla mladší, určitě bych u sebe chtěla mít maminku. Jako dospívající slečna jsem už samotu zvládala celkem dobře, ale trpěla jsem hlady. U operace žlučníku to bylo nezbytné, tam se hladovka obejít nedala, ale já trpěla i při hospitalizaci s laryngitidou. Ale myslím, že za ta léta se už stravování v nemocnicích zlepšilo. Kdybych byla dítětem na nemocničním lůžku v dnešní době, chtěla bych mít u sebe tablet a wifi, aby mi čas rychleji utíkal :).

Zabývala jste se pomocí nemocným lidem a podporovala projekty, zaměřené na pomoc opuštěným dětem. Připravujete vlastní charitativní projekt?

Pomoc druhým (ať už nemocným, nebo lidem/dětem v nouzi), u mě začala být efektivní až po výhře v soutěži Miss. Za těch sedmnáct let jsem podpořila tolik projektů, že by se to na stránky časopisu nevešlo. Nejvíce spolupracuji se spolkem Dobrý skutek, ale pravidelně podporuji také své kolegyně, které mají vlastní charitativní organizace. Podpora není jen finanční, ale často pomůže i osobní účast na konkrétních projektech a jejich podpora mediální. 

Protože ráda běhám, mám v hlavě plán na charitativní běh pro Dobrý skutek, který bych ráda realizovala v roce 2021, ale přípravy jsou teprve v začátcích. 

 

Mgr. Lucie Křížková, Bc.

Narodila se v roce 1984 v Příbrami. Dvanáct let se věnovala sportovní gymnastice v Sokole Příbram, také klavíru, sborovému zpěvu a atletice. Po ukončení všeobecného gymnázia vystudovala obor Politologie na Filozofické fakultě ZČU a Právo na Právnické fakultě ZČU. V roce 2003 získala titul Miss České republiky. Kromě modelingu se věnuje moderování v televizních vysíláních, po zkušenostech z televizí Nova a Prima moderuje od září 2013 magazín Sama doma v České televizi. Aktuálně je i součástí týmu televizního kanálu ČT3. Je vdaná a je maminkou dvou dětí. Je patronkou občanského sdružení Dobrý skutek.

Instagramový profil: @lucie_krizkova

 

Autor: Jan Hovorka

Foto: Ivan Štefko 

Tagy článku