foto: Lékaři bez hranic / www.prague.msf.org/Tereza Wyn Haniaková
Na světě jsou místa bolesti – zemětřesením zbořená města, jiná zničená válkou, území, postižená záplavami nebo epidemií. V místě nemají lidé sílu sami problém řešit. I když zprávy o zoufalé situaci slyší a vidí celý svět, lidé umírají. Pak nezbyde než doufat, že volání o pomoc vyslyší a přijdou LÉKAŘI BEZ HRANIC.
Jak vypadá zásah, pomoc, působení v místě? Pro HOSPITALin odpovídala Tereza Wyn Haniaková, vedoucí komunikace Lékařů bez hranic:
Hlásí se k vám čeští lékaři, vybíráte je, oslovujete, co nabízíte? Praxi v extrémních podmínkách, údaj do profesního životopisu, dobrodružný zážitek?
Jako Lékaři bez hranic hledáme pro naše projekty profesionály zastávající zdravotnické i nezdravotnické profese. Mohou to být chirurgové, zdravotní sestry, porodní asistentky, laboranti, anesteziologové, farmaceuti, ale třeba také logistici či finanční manažeři. Na pravidelné bázi pořádáme takzvané informační večery, kde zájemce o spolupráci s námi seznamujeme, co mohou od misí čekat. Pak musí projít výběrovým řízením.
Jezdíte na kritická místa, zemětřesení, epidemie, válečné konflikty. Jak komplikovaný je vstup na cílové území, pomáhají vám další mezinárodní organizace, místní režimy, velvyslanectví?
Vyjednávání o vstupu a o tom, jestli, jak a kde bychom mohli spustit naše zdravotnické projekty, je naprosto klíčové. Obzvlášť, co se týče bezpečnosti našich pacientů i kolegů. Nevybíráme si, s kým budeme mluvit a s kým ne. Proto vyjednávání probíhá na všech možných úrovních: se všemi bojujícími stranami uprostřed konfliktů, s lokálními vládami, komunitami i náčelníky. Jenom tento postup nám dokáže snížit riziko, že se naše pomoc nestane terčem útoků. Mrtví zdravotníci nezachrání nikoho.
Co bylo pro lékaře bez hranic nejhorší v době pandemie?
Pandemie zasáhla všechny země, ve kterých jsme tehdy působili. Největší výzvou proto bylo rychle a efektivně zasáhnout, nastavovat správné mechanismy na kontrolu a prevenci šíření infekce, podpořit zdravotnické aparáty v něčem, s čím se třeba předtím nesetkaly, implementovat preventivní opatření a pečovat o pacienty s vážným průběhem nemoci. Hlavní výzvy byly dvě. Tou první bylo zavést nové projekty zaměřené na covid-19 a zároveň neopomenout a pokračovat v projektech jiných. Očkování dětí proti spalničkám se zastavit nemohlo. Matky dále rodily své děti a potřebovaly naši pomoc, i když se v zemi šířil koronavirus. Druhou výzvu představovalo to, když již tak křehké lokální zdravotnictví dále ochromila pandemie. Obrovskou výhodou pro nás bylo, že jsme již v tomto ohledu měli rozsáhlé know-how, získané třeba z boje proti ebole v západní Africe.
Jak zásobujete lékaře zdravotnickými prostředky, léky a dalším materiálem?
Na světě máme několik logistických skladů, ten největší je v Bordeaux. V těchto skladech máme připravené různé sety pro jednotlivé zásahy. Jinou sadu prostředků a materiálu potřebujete při zásahu po zemětřesení, jinou zase pro očkovací kampaně. Tyto sady jsou již předem proclené, proto dokážeme materiál rychle za pomocí letadel, vlaků či kamionů dostat rychle na místo, kde jsou zapotřebí. Abych uvedla nějaký příklad, nafukovací nemocnici dokážeme postavit a plně zprovoznit do 48 hodin od chvíle, kdy se stane jakákoli přírodní katastrofa.
Zajišťuje vám někdo v místě bezpečí, ochranu?
To souvisí právě s již zmíněným vyjednáváním. Krizovou péči poskytujeme tam, kde je v danou chvíli nejvíce zapotřebí. Stavíme na principech neutrality a nestrannosti. Bezpečnost nedokážeme vždy stoprocentně zajistit, bezpečnostní rizika dokážeme ale vyjednáváním se všemi zúčastněnými stranami konfliktu maximálně snížit. Nikdy se nestavíme ani na jednu stranu ozbrojeného konfliktu a vždy léčíme všechny, kteří to potřebují, a to bez ohledu na jejich etnický původ, náboženské vyznání nebo politické přesvědčení.
Reagujete někdy na výzvu, zvou vás do postižených lokalit třeba neziskovky nebo mezinárodní organizace, nebo je monitorujete a zkoušíte možnosti vstupu sami?
Lékaři bez hranic dodržují jako jakákoli jiná mezinárodní organizace zákony dané země, kde by se projekt měl spustit. Proto vždy naše působení koordinujeme s tamními vládami. A vstup si tak vyjednáváme sami. Co je možná ještě zajímavé zmínit – ročně vyjede na naše mise přibližně 30-40 spolupracovníků z Česka a Slovenska. Bez spolupracovníků, kteří ale pocházejí přímo z místa sužovaného konfliktem či zasaženého přírodní katastrofou, bychom to ale nezvládli. Místní pracovníci představují až 90 % všech našich kolegů. Ti jsou jednoznačně pilířem naší práce a koneckonců i srdcem. Jenom díky nim můžeme aktuálně efektivně zasahovat ve více než 70 zemích na světě.
Máte model spolupráce s Červeným křížem a půlměsícem? Nebo je to ad hoc podle situace řešeno na místě.
Vždy záleží na situaci a na místě, kde projekty fungují. V drtivé většině poskytujeme pomoc samostatně, jindy dochází ke spolupráci. Například po zemětřesení v Sýrii a Turecku jsme právě v druhé zmíněné zemi poskytovali psychologickou pomoc ve spolupráci s Mezinárodním modrým půlměsícem. S touto organizací jsme na místě působili už v roce 2020 při zemětřesení v Izmiru. Tato organizace také distribuovala jídlo a balíčky první pomoci pro lidi bez střechy nad hlavou v oblasti Kilis.
Působíte na Ukrajině, případně pro válečné uprchlíky z Ukrajiny jinde?
Na Ukrajině působíme od roku 1999. V zemi jsme tehdy měli projekty zaměřené na HIV či tuberkulózu. Nemocným poblíž frontové linie jsme pomáhali i v roce 2014, kdy se konflikt rozpoutal. A enormně jsme svou pomoc rozšířili po událostech z února 2022. Už tehdy jsme poslali nové krizové týmy přímo na Ukrajinu, ale i do sousedních zemí, kam Ukrajinci utíkali. Na Ukrajině od té doby operujeme, evakuujeme pacienty z frontové linie do bezpečnějších oblastí na západě země, posílili jsme fyzioterapeutická oddělení v ukrajinských nemocnicích a starali se o ty, kteří si prožili nezměrná traumata. Ke konci roku 2022 jsme působili na dvou desítkách měst či oblastí. Když jsme se například dostali mezi prvními na místa, která byla dříve okupovaná ruskou armádou – například v Chersonské oblasti – viděli jsme, kolik nemocnic je vyrabovaných a zničených. Ve třech nemocnicích jsme objevili i protipěchotní miny.
Zaregistrovali jsme aktivní činnost lékařů Akupunkturistů bez hranic. Víte o sobě, umíte aplikovat podporu léčby akupunkturou?
Jsme si vědomi toho, že tato organizace existuje, avšak s námi přímou spojitost nemá. Lékaři bez hranic mají šest operačních center, ze kterých řídí všechny projekty na světě. V přímém napojení tedy nejsme.
Co by měl předem splňovat adept, který přemýšlí o účasti na misi?
Pokud se bavíme o profesních zkušenost, velmi se to liší profese od profese. Zapotřebí jsou minimálně 2 roky odborné praxe v oboru, v případě lékařů specialistů nutno mít atestaci. Výhodou je i kurz tropické medicíny, ten ale není nicméně podmínkou. Podmínkou je naopak pokročilá znalost anglického jazyka, jiné jazyky jsou opět výhodou, například hlavně francouzština nebo španělština. Hledáme kolegy, kteří jsou otevření pracovat v multikulturním i multidisciplinárním týmu, umí správně prioritizovat a jsou zkrátka ochotni pomáhat tam, kde často nepůsobí nikdo jiný.
Jaké typy organizací nebo osob vás podporují a jak?
Pokud se jedná o přímou finanční podporu, v roce 2022 nás podpořilo zhruba 65 tisíc dárců téměř 182 miliony korun. Ať už jednorázovými či pravidelnými dary. Nejsme financováni státem, ale konkrétními lidmi – jednotlivci, skupinami či firmami. A jenom díky nim můžeme dělat naši práci tak, aby nás při ní neovlivňovaly žádné politické či ekonomické zájmy jednotlivých států a mezinárodních institucí. Lidé nás také podporují například pořádáním charitativních akcí. Specifickou formou podpory jsou dědictví, chvíle, kdy se člověk rozhodne spojit svůj životní odkaz se záchranou životů. Ať už je ale forma pomoci jakákoli, vážíme si každého jednotlivého daru. Uvedu příklad: jeden sáček terapeutické stravy PlumpyNut stojí zhruba 7 korun. Poskytovat nějakou dobu takovou pomoc podvyživenému dítěti mu zachrání život. Proto se každá stokoruna počítá.
Autor: JAN HOVORKA
Foto: Lékaři bez hranic
www.prague.msf.org