foto: Jaromír Zubák/Kovy na Žižkovské věži
Moderátor, dabér, spisovatel, a také youtuber, který se snaží používat populární videokanál trochu jinak.
Typický je pro něj výrazný fokus na společenské problémy či aktuální dění ve společnosti, které přibližuje hlavně mladé generaci. Jeho publikum najdeme v průřezu věkových kategorií 18 – 35 let. Neberme však nic demagogicky. Kovyho sledují i starší generace. Aktuálně to jistě budou také lékaři, sestřičky a vůbec zdravotníci. Jako moderátor uvádí zítra od 17.00 (na Žižkovské věži) online SPRING FESTIVAL, který se jeho pořadatelé rozhodli věnovat zdravotníkům.
Může být pandemie, jakou akutálně zažíváme, v něčem ozdravná? Něco jako trest za přepych civilizace a návrat k pokoře a skromnosti...? Nebo to vidíte úplně jinak?
Pokud to má být nějaká ozdravná procedura, tak je teda extrémně bolestná… J, ale věřme, že jsou některé věci, které si z toho můžeme odnášet. Minimálně nám to ukázalo limity. Toho, že život se nedá plnohodnotně nahradit onlinem, že stále potřebujeme mezilidský kontakt, a možná – a možná taky ne - si budeme moci víc vážit věcí, které nám přišly tak dlouho samozřejmé. V mém případě jde v podstatě o celý život.
Co vy osobně si z tohoto období odnesete?
Asi pocit, jak je všechno kolem nás křehké. Systém, ve kterém fungujeme. Život zdánlivě tak běžný, se může vlastně hrozně rychle zadrhnout a zaseknout.
Všichni smekáme před zdravotníky - lékaři, sestrami, sanitáři, zachranáři. Koncert pro ně v rámci Spring Festivalu je poctou. Co by ale bylo podle vás větší odměnou pro ně? Co by od vás měli nebo mohli dostat?
Myslím, že pokud chceme opravdu odměnit zdravotníky, tak bychom měli dbát všech opatření - opatrnosti, distancování, ochranných pomůcek… Tak, abychom co možná nejvíc eliminovali, že my sami nějakým způsobem přispíváme k zahlcování systému.
Jinak věřím tomu, že kultura je opravdu extrémně důležitá, v dnešní době ještě dvakrát, třikrát nebo i stokrát tolik. A to, že můžeme alespoň online dát tenhle festival zdravotníkům zadarmo je podle mě maličkost, kterou pro ně můžeme udělat. Pokud nebudou zrovna na šichtě a najdou aspoň trochu času, tak doufám, že si u koncertů trochu odpočinou. Pak to splní účel, o který se všichni, kteří se podílíme na Spring Festivalu, snažíme.
Patříte k nejvýraznějším youtuberům, máte milióny zhlédnutí. Co byste vybral jako "main message" vašim fanouškům právě v tomto období?
Já bych řekl, že moje „main message“ je vždycky taková, jaké je moje poslední video, nebo moje nedávná tvorba. Témata, která probírám, se snažím dostatečně mixovat. A sám sebe beru jako takový filtr, díky kterému poznám, že pokud je něco zajímavého pro mě, bude to patrně zajímavé i pro moje diváky. Abych mohl nějaké téma popsat, musím se pro něj doopravdy nadchnout. A myslím, že je to pak z toho videa i patrné.
Jste osobnost v prostoru sociálních sítí. Mohou podle vás sociální sítě vyvolat či vytvořit sociální problémy? Mluví se například o bariérách mezi generacemi, nenávisti mezi skupinami, nabídce nesplnitelných iluzí, společenské frustraci, manipulaci? Jaký je váš názor jako člověka, který je nejen sleduje, ale i nastoluje nové trendy. Máme se toho bát?
Sociální sítě jsou ukázka toho, že můžete mít sebelépe vymyšlenou službu nebo produkt a vždycky to bude dvojsečná zbraň. Obzvlášť tehdy, když tu věc začnou používat lidé – od toho se ostatně sociální sítě dost odvíjejí. Od toho, jací my lidi jsme. Věřím, že některé problémy sociální sítě umocňují a dokážou je zesílit. Jde například o ony extrémní hlasy, které dříve nebyly tak slyšet. Na sociálních sítích společnost vypadá jako rozdělená na dva zcela hysterické tábory – ale je tam obrovská mlčící většina, nad kterou se často nepřemýšlí.
Bariéry mezi generacemi? Ty jsou myslím v posledních dekádách, a možná staletích, vždycky způsobeny technologiemi. Dneska se vývoj ještě víc zrychluje, takže se to může dít. A iluze? Růžové brýle jsou samozřejmě problém odjakživa, jako to bývalo dřív třeba v časopisech, v mediálním prostoru. Dneska mají akorát lidé větší problém rozlišit, kde na Instagramu začíná a končí realita a co už je za filtrem…
Prožíváme období, kdy se komunikace mezi lidmi radikálně mění, přesouvá do online prostoru. V něčem je to výhoda, například v úředním kontaktu a záležitostech. Nezmizí ale zcela potřeba lidského kontaktu? Pro vás jako člověka, který dokonale zvládá komunikaci s fanoušky, i přes displej nebo obrazovku?
Pro mě je kontakt naprosto neodmyslitelná součást života. Obzvlášť v těchto měsících si to uvědomuju víc než kdy dřív. I když by se mohlo stát, že jsem úplně stoprocentně spokojený s onlinem, tak se i v těch „běžnějších“ časech snažím udržovat mezilidský kontakt s mými přáteli, okolím, ale taky třeba jezdím moc rád na pozvánky do různých škol, a na debaty. Potkávám se rád se studenty, bavím se s lidmi na ulici, když mě třeba osloví, sám se jich taky vyptávám. Nedovedu si představit život bez lidského kontaktu. Myslím, že by to bylo k zbláznění.
Věřil byste lékaři diagnózu na dálku, uvítal byste jistou formu online péče? Existují dnes virtuální kliniky, lékaři do kapsy... máte s tím zkušenost nebo byste to zkusil?
Znám portál ulekare.cz, a obecně mě telemedicína docela zajímá. Přijde mi to minimálně jako skvělý krok dopředu – už to, že vás služba propojí přesně s lékařem, kterého potřebujete a nemusíte obíhat desítky čekáren. Věřím, že je to budoucnost, a že by třeba právě online medicína mohla trochu usnadnit ke zdravotní péči těm lidem, kteří se k ní třeba obtížně dostávají. Třeba v lokalitách, kde není dost praktiků. Takže ano, věřil.
Máte vy osobně strach z onemocnění covid-19?
Já osobně ne, protože už s ní mám osobní zkušenost, dokonce dvojitou, řekl bych. Spíš mám strach o mé starší nejbližší, rodiče. Myslím si, že je nebezpečné něco takového zlehčovat, obzvlášť v situaci, ve které zrovna jsme. Měli bychom být všichni obezřetnější.
Autor: Jan HOVORKA
Foto: Jaromír Zubák