Pro každého člověka je zdraví nejvyšší hodnotou. Uvědomíme si to obzvlášť silně tehdy, je-li ohroženo. Ať jde o nás samé, děti nebo blízké, vždy je to silný zásah do života, plánů, vztahů. I když to dobře dopadne. Nemoc není trest, ani nemusí být následkem našeho nesprávného chování, ignorování rizik nebo nezodpovědnosti.
Základní model prevence si nastavujeme sami, podle rad a podpory, případně dohledu odborníků, hlavně lékařů. Je to ale vždycky spolehlivá záruka? Může kombinaci maximální prevence a odborné péče něco narušit? Může - člověk. Někdy i nemoc, zdánlivě osudovou událost, může negativně ovlivnit neprofesionalita a lhostejnost. Pak už vám zbývá jen vaše síla, vůle a sebevědomí. A vize.
JUDr. Monika Krobová-Hášová je příjemná, hezká žena v nejlepších letech, advokátka. Ve vztahu k našemu tématu byla dlouhá léta v pravidelné péči gynekologa, jako matka a žena zodpovědná k sobě i dětem. Dva porody u vyhlášeného specialisty, sedmnáct let péče u lékaře, který byl oblíbený tak, že si založil a provozuje úspěšné zdravotnické zařízení v prestižní části Prahy. Díky úspěchu se k němu pacientky hrnuly. Záhy je však čekalo překvapení a změna v chování jejich lékaře. Ty dlouholeté udiveně snášely stále hulvátštější chování, aroganci a hrubost. Snášet se však nedá absolutní ztráta lidské úrovně a zcela neprofesionální, opakované odborné selhávání. Monika se mu před více než osmi lety s důvěrou svěřila s gynekologickými problémy. Komu jinému? Reakcí ale bylo opovržení, bagatelizace a zlehčování všeho, co říkala. Došlo i na výsměch a hodně vulgární odpovědi. Základního vyšetření se nedomohla, tak manžel zajistil vyšetření jinde. A pak to přišlo.
Diagnóza? Rakovina
Kdo to nezažil na vlastní kůži, nepochopí. Na to, že uslyšíte od lékaře tuhle diagnózu, se nemůžete připravit. Strach o ještě malé děti, z bolesti i o sebe, strach ze smrti a umírání. Kdo tohle zlehčuje, zanedbá a banalizuje, nezaslouží si titul lékaře. Monika se však už mohla spolehnout, díky manželovi, na uznávané odborníky jinde a musela podstoupit operaci. Rychle a bezodkladně - rakovina děložního čípku hodně pokročila a přístup "lékaře" její rozvoj jen umožnil.
Děkuji vám, pane doktore
Díky už patřily opravdovým odborníkům z Ústavu péče o matku a dítě, primáři onkologie MUDr. Petru Šafářovi, CSc a MUDr. Janu Drahoňovskému (náměstek pro LPP). Tým ředitele doc. MUDr. Jaroslava Feyeraisla, CSc. v Podolí má oprávněné renomé skutečných expertů, obětavých a seriózních. Prakticky okamžitě šla Monika na sál, v dalších měsících podstoupila další operaci, následnou léčbu i sledování lymfatického systému. Trestuhodné zanedbání přispělo k podezření, že může být napaden už i ten. Na vlastním těle poznala, co tyto málo známé projevy i po úspěšné operaci způsobují. Velmi silné bolesti, otoky a další potíže trvaly mnoho měsíců. Lékaři dokázali maximum, zbytek Monika zvládla vlastní silou, sportem a pohybem. Je to velmi důležitý fakt, sebevědomí, optimismus, odpovídající pohyb a relaxační sport jsou obrovským přínosem pro tělo i lékem proti bolesti a otokům.
Vám ale neděkuji, "doktore"
Respekt a důvěra k "bílým plášťům" je oprávněná v drtivé většině případů. Pokud však lékař zradí přísahu a začne jednat mimo limity běžné i zákonné, měl by z profese odejít. Ať je příčinou stárnutí a vyhoření, alkohol nebo přebytek peněz. Monice, vystrašené a nemocné, se její dlouholetý ošetřující lékař vysmíval a urážel ji. Nedala se a obrátila na soud, je ostatně advokátka. Pobavený pseudogynekolog ji ujistil, že na něj nemá a podobný soud v EU nikdo nikdy nevyhrál. Nezastrašil ji - Monika je taky sportovkyně a nevzdává se. "Lékař" se pokusil pozměnit a padělat údaje v záznamech, objížděl známé a kolegy s naléháním, aby šli svědčit v jeho prospěch nebo aspoň napsali příznivý posudek k pozměněné dokumentaci (kterou bezostyšně rozesílal a nechával k prostudování). Skoro nikdo na tohle ale neměl žaludek.
Soud našel spravedlnost
Přes aroganci, prokazatelné lži a snahu zastřít vinu soudkyně vyhodnotila vinu jednoznačně na straně gynekologa a vynesl pravomocný rozsudek. EU tak zřejmě zaznamenala první vítězství pacienta nad nezodpověným lékařem (řekl by onen sebevědomý provinilec). Nebyl tomu rád, ale vlastně se ho to, kupodivu, pracovně ani finančně nijak nedotklo. Pokutu, nijak malou (!) za něj totiž zaplatila pojišťovna a v ordinaci sedí dál. Pro Moniku je to už dnes ale skoro dávná, raději zapomenutá minulost. Těší se ze svých dvou synů (třiadvacetiletý Filip dokončuje Právnickou fakultu UK a šestnáctiletý Marek právě brigádničí jako sanitář - chce být lékařem). Je úspěšnou političkou - zastupitelkou na Magistrátě hl. m. Prahy za TOP 09. Sportuje a pracuje, ráda cestuje, tančí (v poslední době i step), běhá, vyráží na dlouhé jízdy na kole. A plave, byla už v dětství a během studia na sportovním gymnáziu vynikající potápěčkou a závodní plavkyní, reprezentantkou v rychlostním plavání s ploutvemi.
Moniko, každý z nás má svůj příběh, a každý příběh má pro každého z nás odpovídající poučení. Co z toho vašeho byste doporučila druhým ženám?
Takový zážitek - diagnóza rakoviny - není přenosný. V době mého dospívání nebyly samozřejmě vakcíny, chránící dívky proti papilomavirům, jako dnes. Proto bych ženám v našem věku opravdu vážně doporučila pravidelné prohlídky a kontroly. A rozhodně pokaždé chtít lékařskou zprávu, archivovat si je, v případě komplikací a podezření klidně navštívit dalšího lékaře.
To znamená nevěřit?
Ale to jistě ne. Jen být ve střehu, smysluplně opatrná a využívat důsledně svých práv. Já jsem potkala extrémně nesolidního lékaře, to byla opravdu výjimka a nevěřím, že by se tak nezodpovědné chování někdy a u někoho jiného mohlo opakovat. Lékaři jsou poctivá profese. Ti, s nimiž jsem ve styku pracovně, společensky nebo jako pacientka, jsou úžasní, spolehliví a nádherní lidé. Po sedmi letech docházení do Ústavu péče o matku a dítě v Praze-Podolí to vím naprosto jistě. Dál a víc si lékařů prostě vážím.
V čem vás zážitek nemoci, a vše, co následovalo, nejvíc změnil?
V době, kdy jsem doslova bojovala o život, jsem pochopila, jak mnohem těžší to ještě ženy mohou mít. Nejde jen o konání jednoho špatného člověka. Nemoc, to je někdy prostě osud. Ale dopadá i na zcela nevinné. Kolem mě umřely mladé ženy, kolem pětatřiceti let, a nechaly na světě malé nezaopatřené děti. I když jsme si vzájemně dodávaly sílu, nemoc zvítězila. Navíc žily samy, muži často podobné situace prostě nezvládnou. To mě hrozně silně vyburcovalo. Mám vizi a jsem rozhodnutá ji uskutečnit. Chci založit nadační fond na podporu těchto dětí, který maminku vzala nemoc. Pomáhat jim finančně, právními službami i lidsky. Jsem aktivní v politice a prostředky, které tak mohu získat nebo zprostředkovat, budu vkládat sem. Tohle jsou moje vize a cíle. A uskutečním je.
JUDR. MONIKA KROBOVÁ-HÁŠOVÁ
Narodila se v Praze, vyrůstala v Horních Počernicích, kde žijí i její rodiče (matka byla úřednicí, otec právník dosud přednáší na vysoké škole), studovala sportovní gymnázium Jana Keplera, absolvovala Právnickou fakultu UK v Praze, kde i nyní žije v centru na Malé Straně, tam také má advokátskou kancelář. Vychovává dva syny, manžel Daniel je hudebník (mj. Arakain). Je zastupitelkou za TOP 09 na Magistrátu hl. m. Prahy, kde mj. vede Komisi Rady MHMP pro cyklodopravu.