foto: Archiv HP/halinapawlowska.cz
Umí napsat o svých nadějích i smutcích, radostech i trapasech, o něčem, co se (jí) nikdy nestalo. Spisovatelka a scenáristka se vypracovala v jednu z nejoblíbenějších, nejprodávanějších, nejsledovanějších, nejzvanějších a nejpomlouvanějších osobností uměleckého světa. Stvořila několik nezapomenutelných projektů - slavné televizní Žito, Zanzibar, Banánové rybičky, Díky za každé nové ráno, i dodnes úspěšné časopisy. Je autorkou mnoha knih, které mohou v nemocnicích potěšit a zkrátit čas.
Lékaři a sestry na noční službě nebo pacienti na pokoji, v čekárně či na lavičce v nemocničním parku mohou sáhnout po některé z nich. Zalistovat, popřemýšlet, potěšit se pointou a zjistit, že přesně tohle - chvilku, nebo i pár hodin, s knihou v nemocnici, jim zpříjemnila spisovatelka Halina Pawlowská. A jak dodává na fb: Hlavně ani v karanténě neseďte si na anténě!
Ticho léčí. Příroda léčí. Čistota půl zdraví. Co kniha?
Mne osobně knihy nesmírně uklidňují. Tedy - dobré knihy. Ale nečtu jen spisovatele, kteří získali literární ceny. Mám ráda i romantické romány, veselá vyprávění zvěrolékařů a venkovských doktorů a postřehy v cestopisech. Nesnáším vlastně jen takové ty nesmírně drásavé texty, kdy autor chce buď vzdělat lidstvo anebo upozornit na fascinující hloubku svých myšlenek a emocí.
Je kniha zdravá i pro spisovatel, když ji píše? Ten proces.
Píšu ráda. Mám ráda slova a věty. Napíšu přesněji, co chci vlastně říct. Ale… já se živím psaním. To znamená, že někdy musím psát, i když bych mnohem radši zírala do nebe na terase anebo hrála prší s vnukem anebo bych s kamarádkou probírala záchvěvy své duše. Ale já musím jít a napsat povídku nebo dopsat kapitolu nebo sepsat námět k filmu. A to je tedy psychicky náročné. Ale nakonec … těší mne, když mi to jde. Myslím, že když dopíšu, co mám, že můj pocit se dá přirovnat k pocitům sportovce, který doběhne do cíle. A dokonce zjistí, že vyhrál.
Jinak je psaní, pochopitelně, velice nezdravé, protože sedím pořád na zadku a koukám na monitor. A když sedím, jako zrovna teď , na své měkké a nízké pohovce a jsem skloněná nad stolkem, který je téměř nad podlahou, tak je to pro páteř a cévy katastrofa.
Musí spisovatel čelit fyzické námaze, pracovnímu úrazu, nemoci z povolání? Nebo si jen tak hoví v křesle se sklenkou proseka a klape do klávesnice…
“Díky” psaní mám problémy s výhřezy v oblasti bederní páteře, s trapézovými svaly, měla jsem dvakrát zánět šlach v obou pažích a taky mám intenzivní bolesti v kloubech obou palců. Prosecco mám ale ráda, když nepíšu, a já nepíšu úplně pořád, tak si s ním a s přáteli, ráda posedím!
Co vy a zdraví. Nebo - co vy a nemoc? Nemoci? Jak je to vlastně? Čeho je víc?
Dřív jsme si s kamarádkami povídaly o mužích, teď ještě někdy taky, ale většinu hovorů zabere konstatování co a kde nás to bolí a pak se ujišťujeme, že to nic není a jede se dál! Mám “klasické” problémy, které patří k mému věku, občas mne bolí kolena, občas záda, mám léky na kolísavý tlak, mám alergii a někdy mne pálí žáha nebo se mi chvěje žaludek.
Máte nějaký zážitek z delšího pobytu v hospitalizaci?
Asi nejdéle jsem byla v nemocnici před třiceti čtyřmi lety, když se mi dost komplikovaně narodil syn a já jsem pak musela v transfuzích dostat přes tři litry krve. Nebylo mi tehdy dobře, ale bolest byla vykompenzovaná radostí z mého chlapečka. Pak jsem byla v nemocnici, když jsem si přetrhla achillovu šlachu. Všichni se ke mně chovali hezky a já byla tak vykulená, co se bude se mnou a s mou nohou dít, že si na žádné podrobnosti už ani nepamatuju. Jen, že do mého pokoje z chodby nakoukla zpěvačka Petra Janů, která tam byla na kontrole po léčení s úrazem z autohavárie, a zeptala se mne, na jak dlouho lékaři vidí mou nepohyblivost. Odpověděla jsem jí, že asi na šest neděl a ona se zasmála a řekla:”To mi říkali taky, takže počítej se třemi měsíci!"
Ráda uvádíte historky větou: Mám nejlepší kamarádku, a ta… Máte historku vaší kamarádky z nemocnice?
Mám úplně čerstvou historku. Má nejlepší kamarádka musela být před nedávnem hospitalizovaná a musela absolvovat náročnou operaci. Byla neodkladná, a tak k ní došlo i v době coronaviru. Návštěvy byly zakázané a kamarádka na tom před zákrokem nebyla psychicky dobře. Do mobilu mi líčila, jak má její nemocniční pokoj balkonek a jak z něj vidí na Vltavu. A já jí řekla:”Já vidím z naší terasy všechny balkony v té nemocnici.” A dopadlo to tak, že jsem si vzala velkou, červenou osušku a mávala jsem na kamarádku a ona si vzala taky ručník a mávala na mě. A viděly jsme se jako maličké pohyblivé body, ale já byla šťastná, že svou kamarádku, kterou mám ráda od svých osmi let, mohu podpořit tím, že ji neustále sleduji a ona byla ráda, že někdo blízký je při ní, i když jen na dohled.
Postava doktora je zejména v českém umění adorována. Je muž-lékař pan Božský, ideál dívčích snů, nebo někdy prevít?
No… mám ráda spisovatelku Betty Mac Donaldovou, která v knížce Vejce a já napsala větu: ”Někdo stlouká máslo chutné, jiný méně chutné.” Myslím, že některý lékař je moc dobrý lékař (a člověk) a jiný lékař může být úplný blbec.
Ano, třeba MUDr. Cvach se vymyká. Potkala jste někdy v životě podobný typ?
Potkala jsem jednu nesmírně necitlivou lékařku, která u mého muže diagnostikovala nádor na mozku. Byla tak neempatická a ambiciózní, že i dnes, po sedmi letech, mám chuť jí dát facku. Mlaskavou, až by jí zčervenala tvář. Skoro mi je nevolno, když si na ni vzpomenu. Taky jsem potkala doktora tak upovídaného, že jsem toho po návštěvě jeho ordinace věděla víc o jeho potížích než on o mých. Ale znám mnoho lékařů, kteří jsou srdeční, laskaví, pracovití, šikovní a inteligentní. Má sestřenice je taková lékařka a díky jí jsem poznala i její kolegy, kteří mne až dojali svým soucítěním a touhou pomáhat a vyléčit. Mnohým doktorům jsem vděčná a moc si jich vážím. Zejména těm, kteří své pacienty nepovažují za těla bez emocí a bez špetky inteligence. Ha! Teď jsem si vzpomněla, že jsem jednou jednomu lékaři řekla:” Pane doktore, já mám zlomenou nohu, nemám vyteklej mozek!”
Co byste poznamenala k domácím porodům?
Kdybych mého syna, který byl “v poloze čelní”, rodila doma, zemřeli bychom oba.
Je koronavir trestající B.ží prst, následek zpovykaného chování naší nenažrané civilizace, přírodní deformace, únik z tajné laboratoře?
Oůůů, a jsem já snad Bůh, abych na tohle odpověděla?! Myslím, že nezazněla ještě možnost, že lidstvo je jen pokusným králíkem někoho v nekonečnosti vesmíru či čehosi takového… Coronavir je strašný, ale aspoň na chvíli, ve strachu, jsem si (a možná nejen já) uvědomila, co všechno vlastně nepotřebuju! A že se možná nemusím tak honit, i když … já si dokážu klást vyčerpávající cíle i v karanténě!
Co připravujete za knížku, kterou by měli pacienti právě teď číst?
Doporučuji knihu, která mi už vyšla o vánocích:TAKHLE JSEM SI TO TEDA NEPŘEDSTAVOVALA. Měla úspěch a je rozhodně optimistická, i když…TAKHLE jsem si to teda FAKT nepředstavovala! A teď, už brzo během snad šesti neděl až dvou měsíců, podle toho, jak se otevřou knihkupectví, mi vyjde knížka : ĆMELÁK ANEB LÁSKPYLNÉ POVÍDKY.
Autor: Jan Hovorka
Fotoo: Archiv HP/halinapawlowska.cz
www.halinapawlowska.cz
//www.facebook.com/halinapawlowskaofficial/