Většina lidí “zaručeně rozumí” třem věcem: fotbalu/hokeji, politice a zdravotnictví. Tedy alespoň z mé zkušenosti. Proto se často setkávám s tím, že než stihnu vůbec některý z myšlenkových bodů ohledně zdravotnictví rozvinout, tak už mi laik skáče do řeči a začíná mi vysvětlovat proč se mýlím. Zdravotnictví je nesmírně citlivé, ale především komplikované a komplexní téma.
Do té doby si však platíme zdravotní “pojištění” a máme přeci nárok na všechno, na cokoliv a jen na to nejlepší. A vedle toho se nestydíme pronášet podobná moudra, jako že lékař by neměl být motivován ve své práci penězi. Ano, kde kdo z nás z něj opravdu chce mít takového svého otroka etiky a přísahy. Nejenom, že nám nevadí, že musí zdravotníci porušovat zákoník práce, aby nás jakž takž udrželi zdraví, ale my si ve skutečnosti v hloubi duše myslíme, že je to tak správně! My sami na etiku, kterou se oháníme, kašlem. A málokdo z nás si to dokáže uvědomit a ještě méně z nás si to dokáže přiznat.
Mám proto velkou radost pokaždé, když mě chce někdo doopravdy vyslechnout. Stalo se mi to včera, kdy za mnou přijel jeden mladý a dle méhou soudu nadějný novinář. Sedli jsme si u piva a povídali jsme si. Dělal si poznámky, ojediněle mě přerušil s doplňujícím dotazem, ale jinak poslouchal a naslouchal. On se opravdu snažil v prvé řadě pochopit, co všechno o systému vím a co si o něm myslím. Probrali jsme mnohé, ale pochopitelně ne všechno. Namátkou historii systému od dob první republiky, současný systém zdravotního “pojistění”, tok peněz, budgety, úhrady, výkony, tzv. bodník, zásahy do státního rozpočtu, smlouvy atd. atp. Slíbili jsme si, že v tom budeme pokračovat.
Už teď se těším! Největší potíž je na poli politické a veřejné debaty totiž ta, že se o skutečných problémech zdravotnictví nebavíme. A je to do velké míry dáno tím, že nevíme o jejich existenci. Sucho, nedostatek vody a ekologie obecně, to je dnes každému známý problém. Debata probíhá a bavíme se o tom, jak to řešit, zda budou lepší přehrady či nikoliv. Ale toto u zdravotnictví zcela chybí. Pokouším se to změnit a nikdy ve svém úsilí nepolevím. Někdy mi je vytýkáno, že nenabízím řešení. To však není dáno tím, že bych je vůbec neměl. Jednak se mě na ně zatím nikdo neptal, ale hlavně se v prvé řadě snažím si s ostatními ujasnit současný stav aneb problém(y) je třeba nejdříve správně pojmenovat. Následně je třeba si ujasnit příčiny. A pak se pojďme bavit o řešeních. Rád bych se vyvaroval toho, aby tato řešení zněla jako laciná politická hesla.