Léčivé divadlo je součástí naší rodiny říká herečka Gabriela Filippi, která se svému unikátnímu projektu Léčivé divadlo už roky věnuje.
Cílem představení, která mají diváka nejen potěšit, ale ukázat mu nové cesty a inspirace pro jeho budoucí život, je nabízet radost a podněty k zamyšlení. Zároveň je Gabriela Filippi obětavou matkou a manželkou – a neustále vymýšlí něco nového.
Máte za sebou celou řadu rolí v rozličných představeních, seriálech i filmech. Zkušenost s jakou rolí či postavou vás nejvíce obohatila?
S každou postavou, kterou jsem hrála, jsem něco získala. Měla jsem štěstí na velké, krásné role. Královnu Isabelu Kastilskou, která má vztah s Kolumbem, Shakespearovu Ofélii, Julii, ale také Goetheovu Markétku či Danteho lásku Beatrice. Byla jsem oceněná za nevěstu v Krvavé svatbě, a také jsem hrála Soňu v muzikálu Každý má svého Leona. V Činoherním klubu jsem si s radostí po boku hereckých bardů zahrála Agátu ze Ženitby. Před kamerou jsem ráda spolupracovala s režisérem Josefem Císařovským na Mýtické trilogii, režisérem Dušanem Kleinem, Milanem Cieslarem, ale i Igorem Chaunem. Velkou radostí jsou pro mne Vánoční koncerty ze senátu, které režíruje Stanislav Vaněk, kde se věnuji své milované poezii.
Hrála jste i ve filmu Doblba! Petra Vachlera. Jak na natáčení černé komedie vzpomínáte?
Tuto roli jsem hrála spíše z přátelství k Petrovi, ale alespoň mě donutila po porodu cvičit. Myslím, že každý počin, kde se divákům nabídne více než konzumní informace, je chvályhodný.
Vystudovala jste i Muzikálovou školu Petra Novotného. Věnujete se muzikálům? Nebo i hudbě, tanci?
Když jsem studovala na konzervatoři, pořád dokola jsme si se spolužáky pouštěli muzikál A Chorus Line a já jsem si představovala, že jednou také spojím herectví, tanec a zpěv. V muzikálu pro dva herce Každý má svého Leona se mi to splnilo. Teď už jdu ale jinou cestou. Ale myslím, že Sofie, má dcera, bude mít k muzikálu blízko. I můj syn je vynikající breakař. A tak jsme jako rodina, i s tatínkem, vytvořili příměstský taneční tábor Multidancecamp, který s velkým úspěchem opakujeme i letos. Děti se naučí všem tanečním stylům, které učí studenti konzervatoře, herectví vyučuji já s Nelou Boudovou a o fotbal se stará tatínek Pavel Karoch.
Jak vznikl nápad vytvořit Léčivé divadlo a kdy? Pomáhal vám někdo?
Už to budou tři roky, kdy jsem Léčivé divadlo vytvořila. Ta myšlenka byla napsána ve hvězdách a v ten správný den mi byla sdělena. A já jsem poslechla. Pomáhali mi andělé, Lorna Byrne, můj muž, ale také hudební kolegové, kteří mně důvěřovali a pomáhali v mé myšlence.
Kdybyste měla ve zkratce charakterizovat cíl projektu Léčivé divadlo – čím diváky vlastně léčíte?
Léčíme duši diváka. Skrze emoce, které při představení prožívají, se dotýkáme jejich nitra. Hraji představení, která mají přesah do duchovních sfér a nesou myšlenky, o kterých se běžně nehovoří, ale přitom jsou naší přirozenou součástí. Život po životě, vztah ke Stvořiteli, andělé, láska k druhým lidem... Je toho mnoho, lepší bude, když se přijdete podívat. Každé představení vnímám jako velký dar, při kterém se dějí zázraky.
Jsou představení v Léčivém divadle klasickými hrami? Kdo je autorem dramat? Jak večer vypadá?
Vlastně ano. Jsou to monodramata doprovázená živou hudbou. Autorem představení jsem já, píši si scénáře sama, jakýsi základ. Žít ale začínají až s divákem, proměňují se i různými muzikanty, kteří mě doprovázejí. Pokaždé je to trochu jiné. Jako první jsem vytvořila Anděly v mém srdci, velmi mě inspirovala Lorna Byrne se svou výpovědí ženy, která komunikuje s anděly. A já jsem pochopila, že je dobré hovořit o svých prožitcích, vzájemně se tím všichni posunujeme. Druhé představení o jasnovidném chlapci Chlapec, který viděl pravdu, je skutečným příběhem kluka, který komunikuje s duchy zemřelých, čte myšlenky druhých a přináší poselství z onoho světa, kam se všichni jednoho dne vrátíme. Teď mám rozepsané další dvě, ale času je čím dál méně. Ve druhé části představení si zvu hosty, kterých si vážím a kteří mají také nestandardní informace pro zvídavé diváky. Jsou to profesoři, lékaři, vědci, umělci, lidé moudří a hledající cestu za světlem. Např. prof. RnDr. Anna Strunecká, CSc., MuDr. Jan Hnízdil, Boris Tichanovský a další.
Kdo hosty vybírá? Nebo vás oslovují sami?
Většina hostů je z řad mých přátel, ale stále se snažím divákům představovat nové, zajímavé, inspirativní hosty. Pohybuji se v tomto prostředí, a tak přichází stále nové inspirace. Ráda také spolupracuji s Gosha TV a internetovou televizí Cesty k sobě, kde vedu s hosty rozhovory. Někdy mě také hosté sami oslovují, je to různé. Pro mě je důležité, že si za lidmi, které zvu, stojím a že lidem představuji kvalitní osobnosti, které mohou svým životem inspirovat druhé.
Dostáváte nějakou zpětnou vazbu od návštěvníků?
Ano, to je plus dnešní doby. Zpětná reakce je velice rychlá. Lidé mi píšou na Facebook i na mail, dělí se se mnou o své prožitky. Jsem vděčná za jejich důvěru i za to, když diváci prožijí něco hezkého, co třeba i v dobrém ovlivní jejich budoucnost. I po představení si s lidmi povídám, ostatně i během představení. A vždy mají možnost buď psát, nebo říci své dotazy.
Jsou případně někde ke zhlédnutí záznamy představení a debat? Vydala jste i několik CD nosičů.
Mnoho je k vidění na www.lecivedivadlo.cz v sekci media, video. Anebo na Cestách k sobě. Byla vydána čtyři CD Andělů v mých vlasech Lorny Byrne, které jsem namluvila já a na kytaru mě doprovodila Milada Karez. Dvě CD s Chlapcem, který viděl pravdu. V představení je jen malá část této úžasné knihy. Dále nové CD Léčivá meditace, řízená meditace naším tělem, pomocí vzpomínek a uvědomění si základních míst energií v našem těle, v tzv. čakrách. Věnuji se zde také tajným křesťanským meditačním naukám, v podobě Otčenáše. Hudebně mě doprovodil zpěvák Patrik Kee. Z tohoto CD mám teď největší radost, i terapeuti a léčitelé mi píšou, že CD využívají v praxi k léčení pacientů. Již dříve jsem se podílela na CD Bible, Božské komedie a Ukolébavkách.
Program představení máte na webových stránkách a repríz není vůbec málo. Uvažujete o nějakém rozšíření, zapojení většího počtu lidí?
Ano, mám různé plány, ale času málo. Pořád jsem především maminkou. A tak se velmi často ztrácím v uklízení a vaření. Pořád dokola, to ovšem známe všichni. Mám rozepsané ty dvě hry, ale více neprozradím. Novým projektem jsou Doteky léčivého divadla, komponovaný pořad s poezií, hudbou, hostem a praxí. Ten je pokaždé ojedinělý a neopakovatelný. Dále se také věnuji seminářům a přednáškám.
A kromě Léčivého divadla v současnosti hrajete? Máte nějaké role a plány?
Mně už moc na jiné aktivity nezbývá čas, občas točím, ale to za mě teď obstarává dcera, která hraje v Ordinaci v růžové zahradě Klárku, vnučku Jana Kanyzy. Vše má svůj čas a já cítím, že ten můj je právě v Léčivém divadle. Je to požehnání.
Jak se vám vůbec daří kombinovat péči o rodinu s prací a projekty? Už jste i zmínila dceru Sofii a její aktivity. Těší vás, že jde podobnou cestou jako vy?
Na 80% jsem stále maminka a manželka. Dokážu psát a chystat představení mezi vařením a úkoly. Můj muž toto nechápe, ale kdybych čekala na klid, nevytvořím nic. Obě děti jsou umělecky i sportovně obdařené po nás obou. Snažíme se je vést tak, aby byly šťastné a díky nim i ostatní. Ale být rodičem je dřina. Je to výzva v každé minutě. A je to krásné, nejkrásnější, když všichni spí.
A jak vnímá vaše rodina a děti Léčivé divadlo?
Sofinka zpočátku jezdila se mnou a pomáhala mi, teď už je sama tak vytížená, že to není možné. Gábík říká, že Chlapce jednou bude hrát sám, a můj muž Pavel mě velmi podporuje. Pomáhá mi a je také často mým hostem. Ráda si s ním na jevišti povídám a Doteky na téma mystika partnerských vztahů s ním patří k nejhezčím. Léčivé divadlo je součástí naší rodiny.
A ještě na závěr – máte nějakou „univerzální“ radu, která by lidem pomohla, nějaký jednoduchý návod, jak pečovat o duši v každodenním, mnohdy stresujícím životě?
Radovat se z maličkostí a radost dávat i druhým. Každý den trošičku a bude nám všem spolu hezky.
Lucie Malá