foto: ct24.cz/repro/Ministr zdravotnictví Roman Prymula
Do prohraných bitev muži zpravidla nechodí, a do funkce ministra jistě nešel Roman Prymula pro neúspěch. Mimořádná konstelace mu nabídla využít vzdělání i profesní praxi, doplnit to smyslem pro disciplínu, a neuškodilo vzít na vědomí, že za výsledek ručí osobně. Kolem není nikdo, za koho by se skryl. Což zjevně nehodlá udělat.
Situace je příliš vyhrocená a vážná na to, aby se média vozila po dikci, gestech, mimice nebo přeřeknutích, případně stavěla na odhadovaných politických či komerčních zájmech. Prostě je nutné zvládnout pandemii a dostat Česko z posledního místa. Spadli jsme tam díky nám samým, přístupem k nebezpečí, jež bylo jasné celému světu. Ten přijal opatření, která u nás sloužila jako vtipy na facebooku, kratochvíle pro uvolnění frustrace z karantény nebo pseudopolitické šarvátky. To všechno je špatně. Nemoc se musí léčit, onemocnění nutno předejít. Je to pandemie a lidé na covid-19 umírají. Měli bychom to přijmout, řídit se pokyny odborníků a neexperimentovat s vlastním osudem. Pokusy bychom nemuseli přežít.
Co je pro vás největší zkušeností z doby boje proti pandemii?
Je to chování lidí. Na začátku velmi pozitivně překvapili Češi, kteří byli schopni táhnout za jeden provaz, a kteří byli schopni šít roušky a vzájemně si pomáhat. Bohužel nám to nevydrželo po celou dobu a po prázdninách jsme se dostali do situace, kdy se společnost velmi polarizovala. Najednou se objevily skupiny lidí, které naprosto nejsou ochotny akceptovat názor, který by měl být tím oficiálním a zároveň tím, který by měl vést k cíli, že se nám podaří tu epidemii vyřešit. To je asi největší problém současnosti.
Jak vnímáte ono údajné rozpolcení veřejnosti, nadneseně a zjednodušeně řečeno pro-rouškaře a proti-rouškaře?
To přesně vychází z toho, co jsem již zmiňoval. My se nacházíme v jakémsi dilematu, kdy někteří lidé tvrdí, že roušky nefungují. Spíše než odborný názor, je to ale názor politický, protože roušky se přesunuly do podoby, kdy ti, kteří je nosí, tak údajně podporují vládu a ti, kteří je nenosí, jsou proti vládě. To je to nejhorší, co se nám mohlo podařit, protože takhle se z běžného prostředku, z toho nejméně bolestivého prostředku, kterým jsme schopni se bránit, stal prostředek politického boje, a to určitě dobře není.
Česko bylo na jaře oslavováno kvůli rouškám, dnes je v semaforu označováno jako nebezpečná země. Jaké jsou další vyhlídky?
Vyhlídky do budoucna teď zcela nepochybně po určitou dobu nevypadají růžové. I když budeme sebeúspěšnější a podaří se nám zastavit ten růst, tak než spadneme zpět do nějakých rozumných hladin, tím myslím třeba 500 nových případů za den, tak to bude skutečně chvíli trvat. Teď když se nám podaří pokles z té úrovně přes 11 000 nových případů na 6 – 8 tisíc, tak si myslím, že to bude velmi úspěšná mise.
Z Německa například začínají zaznívat střízlivější a uklidňující hlasy, jaký je rozdíl v koncepci protiepidemických opatření a v komunikaci, mezi Českem a Německem?
Ty názory se postupně měnily. My víme, že v první vlně to byla spíše ČR, která se opouzdřovala oproti jiným zemím. Teď jsme v úplně odlišné situaci, kdy spíše tyto země se nějakým způsobem vymezují proti nám. Momentálně začínáme vnímat už i aktivity z Německa, kdy není vyloučeno, že bude omezeno dokonce pendlerství, kdy Češi budou mít problém do Německa vůbec cestovat, protože pro Němce začínáme být skutečně hrozbou a už jsem zachytil i výtky na stranu českého lázeňství, kdy klienti právě z Německa se stávají po návratu zpět domů zdrojem nákazy.
Máte nějaké sdělení, jednoduché a pro lidi srozumitelné, které by pochopili a přijali?
Ať souhlasíte nebo nesouhlasíte s vládní politikou, tak v tuto chvíli jsme všichni na jedné lodi a musíme se postavit k té bezprostřední hrozbě, která tady je. Ta hrozba není ani v souvislosti s tím, jestli zde máme denně 10.000 nebo 15.000 nových pozitivních případů, ale ta hrozba pramení z toho, že náš zdravotnický systém se kvůli takovýmto obrovským nárůstům může dostat do pozice, kdy tady denně bude přibývat 500 osob, které budou vyžadovat hospitalizaci a postupně ten klinický průběh u těch hospitalizací bude těžší a těžší. To je důvod, proč si myslím, že bychom ta opatření v tuto chvíli opravdu měli dodržovat a měli bychom, jak jen to bude možné, eliminovat mezilidské kontakty s cizími lidmi.
Autor: Jan Hovorka
Foto: ct24.cz/repro