Pan profesor Pavel Pafko je osobnost a autorita nejen v medicíně. Jeho názory sleduje veřejnost se zájmem a pozorností. Umí vysvětlit mnohé pohledem praktika a tvůrce profesionálního prostředí, umí pochopit pacienta, hledat empaticky to, co mu nejvíc pomůže. Odborně i lidsky. Patří ke zkušeným lékařům, kteří vědí, že slovo či naslouchání má v léčbě stejný význam, jako medikament či operace. Dodejme neskromně, že patří k prvním a nejvýznamnějším morálním podporovatelům projektu HOSPITAL in. Čtěte jeho odpovědi na pár ranních otázek:
Co podle vás potřebují české nemocnice nejvíc?
Samozřejmě finance.
Mají lékaři v menších městech odpovídající podmínky, jako kolegové v nemocnicích velkých?
Nemají, protože úplně jiná letadla můžou přistávat v Ruzyni a jiná v Čáslavi na polním travnatém letišti. Je to prostě rozdíl.
Co bychom měli převzít z ciziny, z hlediska provozování nemocic, a odkud?
Myslím, že hlavně vícezdrojové financování velkých nemocnic, které by neměly být financovány tak jako ostatní, čili jen z pojišťovacích peněz. Měly by se podílet i další instituce. Nemocnice zajišťují mnoho dalších funkcí a činností, vzdělávání a výuku mladé generace mediků, například tam by se mohlo podílet školství, ve velkých městech by právě ta měla nemocnice podporovat. Je to logické. Velké nemocnice potřebují víc peněz než malé, ty když jsou placené jen z pojišťovacích peněz, často mají problém udržet vůbec provoz.
Je dobře, když mladí lékaři odcházejí do zahraničí?
Především to není až tak podstatné. Musíme si uvědomit, že podstatné je, že jsme v EU a máme svobodný pohyb pracovní síly. Lidé můžou jít studovat a pracovat kam chtějí, studenti díky Erasmu a podobně.
Je třeba vědět, že v ČR pracuje například 1700 lékařů ze Slovenska, 200 z Ukrajiny, desítky a jednotlivci z dalších zemí, například i z Jordánska. Nedivíme se tomu, že tady pracují, ve větších i menších nemocnicích.
Jen loni ČLK 370 lidí žádalo o tzv. pracovní bezúhonost, to je předpoklad pro práci v cizině, z toho se dá usoudit, že čtyři stovky lékařů se zabývají plány na odchod jinam. Je to dobře nebo není? Já myslím že je, protožr zejména mladí lidé mají cestovat a poznávat svět, sám jsem rok pracoval rok v Německu. Získají zkušenosti praxi, znalosti nejen jazyka, ale poměrů vůbec, samozřejmě nějaké peníze.
Je jen na nich, jak se rozhodnou. Pokud se nevrátí, tak je to signál pro naši pro naši společnost, že něco tady neklape a my musíme něco dělat pro to, aby se zlepšily podmínky pro mladé doktory. Paradoxně tak ti, kdo se nevrátí, pomáhají těm, kdo tu zůstávají. Pohyb pracovní síly je normální, například u ajťáků se tomu nikdo nediví. Smutné je snad na tom to, že do ciziny jsou ti nejschopnější.
Kam byste šel vy, kdybyste stál na začátku profesní kariéry?
Já bych se neohlížel na peníze... No, možná jako mladý bych se ohlížel! Mladý člověk samozřejmě potřebuje nějaký začáteční kapitál, prostě dobrý plat. A kam bych šel - především do anglicky mluvící země, protože dokonalou znalost angličtiny potřebuje každý obecně a zejména v naší profesi je nezbytná. A nejde samozřejmě jen o jazyk.
A v které nemocnici byste chtěl pracovat teď?
Já pracuji ve Fakultní nemocnici v Motole. Vůbec si nedovedu představit, že bych v naší zemi našel lepší nemocnici. To není lokální patriotismus, to je dáno tím, že je tady tolik odborníků, že nikde jinde v republice takovou koncentraci na jednom místě nenajdeme. Člověk se interakcí s nimi velmi poučí, protože každý děláme něco. A mám pocit, že zabezpečení pacienta v naší nemocnici díky tomu, že je tady taková koncentrace zdravotníků a lékařů (lékařů tu pracuje tuším 800) , ale i přístrojové vybavení na nejvyšší úrovni, které málokdo má v takovém množství a kvalitě. Jsme prostě největší nemocnice v republice a já myslím, že to všechno, co jsem vysvětlil, je pro lékaře a personál, ale hlavně pacienty, primární.
Jan Hovorka