foto: Alena Hrbková/Švandovo divadlo/Klára Cibulková
Seriál krátkých rozhovorů s herci Švandova divadla v Praze (a samozřejmě dalších) přinášíme proto, abyste si udělali obrázek, jak tráví čas karantény umělci. Pokračujeme s Klárou Cibulkovou!
Diagnóza Kláry Cibulkové, herečky známé z role doktorky Andrey Blechové (později Hanákové) v seriálu Ordinace v Růžové zahradě 2, a také mj. z role šéfky Aleny Olšanské ze seriálu Kriminálka Anděl. Dlouholetá členka Švandova divadla v Praze, kde hraje stále v několika představeních, je teď na volné noze. Vystupuje například v projektu Agent tzv. společenský, napínavém komorním dramatu věnovaném tématu agentů StB, které také sama spoluprodukovala.
Předností umělce je originalita, výstřednost ve smyslu být zajímavě jiná. Jak byste se diagnostikovala vy?
Nemyslím, že jsem výstřední a za každou cenu bych potřebovala být zajímavá a originální. Vzhledem k tomu, že jsem byla jistou dobu víc vidět na obrazovkách, ráda jsem se schovala v soukromí v obyčejnosti. Originalitu miluji v oblékání, v tomto směru ráda podpořím koupí krásného kusu umění svých šikovných kamarádek návrhářek a jsem mu pak věrná i několik let. Totéž platí o obrazech, dekoraci, nábytku… Většinou pro mě musí mít své kouzlo a smysl, když s nimi mám žít. Čím jsem starší, tím víc docházím k tomu, že jsou pro mě cennější věci trvalé a obyčejnější, mající však hlubší význam pro můj život. Ze žhavých barev přešla jsem na ty pastelové :).
Jak čelíte nehybnosti času a nicnedělání v době karantény?
Poslední roky, ještě před karanténou, jsem často myslela na to, kdy přijde ten čas, kdy zpomalím, najdu více času pro sebe, přestanu věci odsouvat na „až“ Vyčítala jsem si, že jsem málo s dětmi, že jsme málo jako rodina, s rodiči, mým bratrem, kamarády… A pak přišlo tohle totální zastavení. Nazývám to velkým duchovním cvičením, nejen sebe, ale celé společnosti. Mám čas číst, přemýšlet, hrát si s dětmi, koukat na filmy, být v přírodě, hrabat se v záhoně, krása! Zároveň nemohu pracovat, nemohu cestovat, nemohu být s blízkými, je omezena má svoboda - to, jak strašně je to pro mě důležité, jsem jen tušila… Občas je to emoční horská dráha a chce to víc disciplíny než za normálních okolností, aby člověk neupadl do deprese. Nicnedělání se tomu říct nedá, už vzhledem k tomu, že jsem celá dopoledne domácí „učitelkou“ svých dětí a kuchařkou rodiny.
(Na snímku s Tomášem Pavelkou v inscenaci "Agent tzv. společenský".)
Najdete na epidemii, karanténě a této krizi z vyšší moci něco pozitivního? Nejen pro sebe, ale i pro lidstvo?
Vlastně při vší té panice, strachu, chaosu, nejistotě, ztrátách a omezeních mám pocit, že z toho můžeme všichni vyjít posilněni ve smyslu sounáležitosti, vzájemné spolupráce a empatie. Protože každý jsme postižen jinak, ale postiženi jsme všichni, na jedné lodi. Mohlo by nám dojít, co a kolik toho k životu opravdu a nezbytně potřebujeme, že při vzájemném pochopení a snaze si porozumět a spolupracovat dokážeme úžasné věci! Solidarita dnešních dní mě dojímá, potenciál české společnosti v tom, co umí vymyslet a poskytnout pro druhé, je ohromný, ale to je jen začátek, kolaps snad zažehnán, ale těžký běh na dlouhou trať nás teprve čeká. Při něm nesmíme zapomenout, že jsme v tom spolu.
Text: Redakce
Foto: Alena Hrbková
www.svandovodivadlo.cz