foto: svandovodivadlo.cz/Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla
S nadsázkou diagnostikujeme divadla i herce. Jak se projevuje karanténa a jiná omezení na těch, kteří žijí a tvoří z kontaktu, dialogu, interakce? Čím se připomínají věrným divákům, v čem najdou přínos z této odmlky? Tentokrát odpovídá Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla v Praze:
Všechna divadla hrát nezačínají, proč jste se rozhodli „do toho jít“? Chyběli vám už diváci, potlesk, normální herecký život?
Diváci nám chybějí moc, samozřejmě. Provozní podmínky neumožňují hrát většině divadel. Nám umožňují hrát jen některé inscenace repertoáru, a tak jsme se rozhodli, i přes omezení kapacity hlediště a hygienická opatření, začít. A taky chceme do veřejného prostoru vyslat nějakou pozitivní informaci. Hrát potřebujeme a chceme a bez publika, přiznávám, se nám dýchá hůře.
Jaká je aktuální diagnóza souboru - hyperaktivita, přecitlivělost, frustrace, spontánní radost, úleva?
Frustrace tu určitě je, pociťoval jsem ji sám na sobě v prvních dnech vyhlášení opatření. Zdá se, že všichni chtějí hrát. Diagnóza - opatrná radost. Frustrací jsme si asi alespoň na chvilku prošli všichni. Když jsem zvažoval, zda hrát či ne, volala jsem nejdříve nejstaršímu členu souboru a ptal jsem se ho, zda je ochoten hrát. Kdyby nechtěl, nabídl jsem mu nazkoušení alternací jeho rolí mladším kolegou, který není v seniorské rizikové skupině. Jednoznačně to odmítl, chuť vrátit se na jeviště před lidi vítězí. Na jednu stranu jsem rád, že všichni chceme začít, na druhou stranu jsem si vědom zvýšení rizik, předpokladu druhé epidemické vlny a vím, že 100% žádného ze zaměstnanců nejde opatřeními chránit. Budí mě to ze spánku.
Které představení byste doporučil jako vyloženě a jednoznačně zdraví prospěšné?
Zdraví prospěšné jsou všechny, divadlo je osobní komunikace a ta nám teď chyběla dlouho. Pokud se chce někdo především pobavit, doporučuji komedii Cry Baby Cry, ale všechna představení, která nasazujeme, bývají za normálních okolností vyprodaná a není jednoduché na ně sehnat vstupenky. Diváci tak mají jedinečnou možnost vybrat si v našem repertoáru náhle přidaná představení, na která byste normálně možná snažili dostat několik měsíců. Velmi doporučuji také novinku našeho repertoáru, která měla po své březnové premiéře jen jednu reprízu - Lady Macbeth z Újezdu.
V jistém smyslu jste na tom jako nemocnice, které nemohly vykonávat běžné úkony a ošetření. Nehráli jste z vyšší moci. Podpoří Hlavní město Praha ekonomickou situaci divadla?
Hlavní město nás podporuje celou dobu. Velmi dobře a otevřeně s řediteli svých organizací komunikuje odbor kultury a paní radní Třeštíková. To je teď asi nejdůležitější. Městská divadla teď prozatímní výpadek existenčně neohrožuje. Švandovo divadlo předpokládá krytí dosavadní ztráty ze svého rezervního fondu, který si v minulých letech vytvořilo díky dobrému hospodaření a výpadek našich tržeb by tak neměl zatížit městský rozpočet. V příštím roce bude hůř, předpokládám, že se to projeví na divadelních rozpočtech. Uvidíme, jestli a jak to pocítí divák. Ale zůstávám optimistický. Jinými slovy - letos z toho vyjdeme sice se zraněními, rekonvalescence bude delší, ale předpoklady uzdravení jsou nadějné.
Co z hereckých aktivit řekněme náhradních, nebo i soukromých, během karantény mělo podle vás největší úspěch?
Jednoznačně šití roušek potřebným a nezištná pomoc lidem v první linii. Dostal jsem několik poděkování z různých institucí, kterým jsme se takto snažili pomoci a velmi si toho cením. O to více si vážím lidsky některých našich zaměstnanců, kteří takto pracovali často do úplného vyčerpání sil. Ale skvělé ohlasy mám také na naše internetové aktivity - čtení původního seriálu Liga sirotků Davida Košťáka či úvahy známých i neznámých literátů a jiných umělců o době, ve které žijeme. Naši herci je načítali a zveřejňovány jsou pravidelně na našem Facebooku.
Jaký je recept na dobré divadlo a věrného diváka - klasický repertoár, autorská originální tvorba „šitá“ na soubor nebo i trochu bulvárnější kousky…?
Recept neznám, ale existují jisté předpoklady, které když existují, je možné, že vznikne dobré divadlo, které si dříve nebo později najde i publikum. Vždy to chvilku trvá a neděje se to ze dne na den. Divadelní provoz má velkou setrvačnost a řídit ho znamená mít opravdu dobře promyšlenou vizi a kvalitní tým profesionálů, kteří chtějí pracovat a především - tu práci mají rádi. Stejně jako je talent definovatelný jako soubor předpokladů, dá se i dobré divadlo definovat jako soubor lidí či instituce, která umí těchto předpokladů beze zbytku kreativně využít. A pokud se to stane, má divadlo šanci, že bude mít štěstí. A mít štěstí je nezbytná ingredience úspěšného divadla a bohužel (nebo bohudík) se nedá spekulativně nijak ovlivnit.
Klimatizace ve vašem divadle je podle epidemiologů vyhovující. Vyhovuje vám i klima ve společnosti? Bude větší touha po divadle při limitovaném počtu diváků?
Těžko říct. Ale věřím, že diváci přijdou. My si interně říkáme takový slogan: budeme hrát pro 100 na 100%. A podle mne by byla škoda u něčeho takového nebýt. Mně osobně velmi zajímá, jaká bude atmosféra v hledišti, které je zaplněné jen z jedné třetiny, ale lidmi, kteří přišli i za těchto podmínek. Jsem zvědav na tu energii. Posledních pět sezón máme stále vyprodáno, takže hrát najednou pro nezaplněný sál bude zkrátka jiné. Ale spoléhám na jistou výjimečnost této situace, která z každého představení udělá vskutku jedinečnou událost. Klima ve společnosti vnímám citlivě a i právě proto chci, abychom hráli co nejdříve. Je to naše zodpovědnost.
I vy jste psal průběžně náměty pro krátká videa, kterými Švandovo divadlo udržovalo kontakt s diváky - sestavíte z nich divadelní úpravu?
Uvažujeme o tom. Ale v tuto chvíli máme spousty práce s tím, abychom nastartovali provoz našeho divadla - to má nyní prioritu.
Autor: Jan Hovorka
Foto: svandovodivadlo.cz
//www.svandovodivadlo.cz/lide/6/daniel-hrbek